DRAMIONE

Část 68 - 10 dní do porodu

Z POHLEDU HERMIONY: 

Sedím v naší ložnici na posteli a balím si poslední věci do porodnice, protože každou chvíli se může stát, že pojedu, jelikož termín mám za 10 dní. Draco je v kuchyni a zrovna něco hledá na počítači a je snad nervóznější, než já. Pořád se mě ptá "Myslíš si, že to zvládneš? Nestane se ti nic? Nestane se děckám nic?" a já mu pokaždé odpovídám, že nevím, protože opravdu nevím.

Upřímně? Také se bojím, ale to asi každá žena, která bude rodit poprvé. Doufám, že Draca pustí k porodu, i když není otec. Mrzelo by ho to, ale to i Cama. Vůbec nevím, jak to udělat, nejradši bych byla, kdyby tam byli oba, ale to by Draco nedal. Ale myslím si, že Cam si zaslouží být na mé porodu. 

Po půl hodině jsem šla do kuchyně..

"Draco?" zeptala jsem se ho, protože jsem ho nikde neviděla. Přišla jsem ke stolu a viděla jsem na něm lísteček, tak jsem si ho přečetla. Bylo na něm napsáno.:

"Mio, musel jsem si jít zařídit něco důležitého, tak se omlouvám. Přijedu až někdy večer. Miluju tě, Draco"

Když jsem to četla, byla jsem docela naštvaná. Chodíme spolu přes rok a on mi ani nemůže jít říct, že jde někam na schůzku? Tak to mě teda dost zklamal. 

Naštvaná jsem se sebrala, sedla jsem si do auta a vyjela jsem ke Camovi domu.

Z POHLEDU CAMERONA:

Sedím v pokoji a učím se na biologii, když v tom někdo zazvoní na zvonek. Znechuceně jsem vstal, protože mě někdo vyrušil z mého učení, ale jakmile jsem viděl, kdo to je, změnil jsem názor. U dveří stála Mia a vypadala dost naštvaně, doufal jsem, že ne na mě. Její hnědé husté vlasy byli uvázané do drdůlku, nebyla ani nalíčená a měla na sobě béle vytahané tričko a černé rifle, nic neřekla, jenom ke mě přišla a obejmula mě. Zaskočeně jsem jí objetí oplatil.

"Mio? Je ti něco?" zeptal jsem se nejistě. 

"N-ne, já jen..jsem nečím lehce rozrušená." řekla. Nejprve jsem si myslel, že to jsou ty těhotenský hormony, ale pak mi došlo, že asi ne, protože řekla:

"Nebo spíš někým!" takže mě asi došlo, kdo.

"Draco?" zeptal jsem se a díval jsem se jí do očí, přikývla.

"Chceš si o tom promluvit?" zeptal jsem se a ona přikývla a šla dál.

"Tak povídej." řekl jsem.

"Víš. Mezi mnou a Dracem už to není jako dřív. Mám prostě pocit, že už mě nemiluje. Jsme spolu přes rok a on mi ani není schopný říct, kam jede. A musí mi místo toto psát papírek! Za pár týdnů se máme brát a já už ani nevím, jestli chci." řekla, vypadala fakt smutně a mě jí bylo líto.

"Aha. Určitě tě miluje, Mio. Jen je toho na něj třeba moc." řekl jsem a ona se na mě lehce usmála.

"Ach jo, Came. Ty se ho zastáváš. Jsi tak hodný. On by tě akorát ještě víc pošpinil." řekla a usmála se, úsměv jsem jí oplatil.

"Za 10 dní bych měla mít termín." řekla a čekala, co řeknu.

"Já vím." odpověděl jsem. 

"Chtěl by jsi na můj porod?" zeptala se a já byl lehce zaskočen.

"Cože?! Teda.. jasně, že bych chtěl, ale co Draco?" zeptal jsem se. 

"Ten mě nezajímá, ať si tam jde, ale já chci, aby jsi tam šel i ty, protože TY jsi jejich otec, pamatuješ?" řekla a já přikývl. Ta na něj musí být sakra naštvaná a já bych měl být rád.

"Tak jo Mio, ale co když to nebude v termínu? Jak se pak dozvím, kdy mám přijít?" zeptal jsem se.

"No, já řeknu rodičům, aby ti zavolali" řekla a já se usmál.

"Dobře!" odpověděl jsem.

Bylo fajn si s ní povídat o tom všem, jsem rád, že za mnou přišla.

Z POHLEDU DRACA:

Sedím v autě a jedu na schůzku se smrtijedama a je mi trochu blbě. Za prvé, protože jsem neřekl Mie, že někam jdu, ale napsal jsem jí to a za druhé, že jedu na schůzku se smrtijedama, i když jsem Mie slíbil, že s nima nebudu mít už nikdy nic společného. Máme mít nějakou misi, takže jsem zvědav. Miu miluju a těším se na děcka, ale pořád si myslím, že ona něco cítí ke Camovi. 

Ahoj všichni! Je tu další část, už se blížíme k porodu. V pátek by měla vyjít další a to už asi ta s porodem. Snad se Vám bude líbit. Mám Vás ráda! 

Vaše Š.

XOXO

btw: V poslední době mám zase smutné období, chce se mi brečet, a tak. Jak se teď cítíte vy? A Všem, kteří dělají ve středu přijímací zkoušky na střední přeju hodně štěstí, budete ho potřebovat. Chci Vám jen říct, že to nakonec není tak hrozný, věřte mi!