DRAMIONE

Část 69: Porod

Z POHLEDU HERMIONY:

Je 14.4 - den, kdy mám termín porodu. Jsem vzhůru a je mi docela fajn, nevypadá to, že bych měla dneska rodit. Draco jel na nákup. Původně nikam jet nechtěl, ale já jsem mu řekla, že klidně může. Byla jsem docela spocená, a tak jsem si řekla, že si půjdu dát vanu. Napustila jsem si jí vrchovatou, dala jsem si tam spoustu pěny, vzala jsem si jahody a zapálila jsem si svíčky. Tohle miluju, je to takový odreagování od všeho, co se děje a fakt to pomáhá. 

Asi po 30 minutách jsem z vany vylezla a dostala jsem hlad, tak jsem si dala cornflakes s mlékem, které miluju. Seděla jsem na posteli, koukala jsem na film a jedla jsem, když v tom někdo zazvonil. Vstala jsem a pomalým krokem jsem se vydala otevřít dveře. Stál v nich Cameron celý vysmátý. 

"Ahoj Mio!" řekl a objal mě.

"Ahoj Came!" odpověděla jsem mu stejně energicky jako on mě.

"Půjdeš dál?" zeptala jsem se ho a on přikývl.

"Jak se máš?" zeptal se.

"No, docela to jde. Teď jsem si dala vanu" řekla jsem a on se usmál.

"A myslíš si, že dneska budeš rodit?" zeptal se.

"Zatím to nevypadá!" řekla jsem smutně, už to chci mít za sebou.

Z POHLEDU DRACA:

Byl jsem v supermarketu, protože mě Hermiona řekla, že potřebujeme něco dokoupit, jelikož budou Velikonoce, tak jsem nakoupil podle seznamu. Dneska máme termín, a tak doufám, že to bude dneska, abych mohl být konečně "táta". 

Zrovna jsem u nějakého regálu, ve kterém jsou dětské plenky, tak rovnou jedny vezmu. 

Z POHLEDU CAMERONA:

Povídali jsme si a bylo to moc fajn, když v tom jako by Hermiona ztuhla, ale hned se probrala a začala křičet a funět, u toho si držela bříško. Se strachem v očích jsem se podíval na podlahu a viděl jsem, že jí odtekla plodová voda.

"Panebože Mio, musíme do nemocnice!" řekl jsem  a ona přikývla.

"V-vem mi prosím tamhle tašku, mám tam všechny věci." řekla  a já jsem ji posadil a běžel jsem pro tašku. 

"Ještě, že tu mám auto, jdeme". 

"Hele Came, prosimtě, pošli zprávu rodičům a Dracovi, aby se nebáli a přijeli za mnou." řekla celá spocená. 

"Neboj se, jdu na to!" 

"Dobrý den, pane a paní Grangerovi, píši Vám, protože Mia nejspíše rodí a já s ní jedu do nemocnice, byla by moc ráda, kdyby jste přijeli. Cameron"

"Ahoj Draco, nech nakupování a doraž do nemocnice, Mia rodí, jedu s ní autem. Cameron"

Když jsem poslal zprávy, nastartoval jsem a jel jsem směr nemocnice. 

"Vydrž Mio, prosím!" byl jsem nervózní, bál jsem se o ní, o ně, že se něco pokazí. 

Z POHLEDU DRACA:

Zrovna jsem nasedal do auta, když mi přišla smska.

"Ahoj Draco, nech nakupování a doraž do nemocnice, Mia rodí, jedu s ní autem. Cameron" 

Podíval jsem se na zprávu a měl jsem temno před očima. Proč píše Cameron z Miiného mobilu? Proč je s ní? Co jí je? 

Ptal jsem se sám sebe, ale můj vnitřní hlas mi říkal: "Bože Draco, neřeš teď ptákoviny a jeď rychle do nemocnice, Mia tě potřebuje." Rychle jsem nastartoval a frčel jsem.

V NEMOCNICI, Z POHLEDU CAMA:

Vešel jsem do nemocnice a nesl jsem Miu. 

"Prosím Vás, pomozte mi, moje kamarádka rodí." křičel jsem přes celou nemocnici. Opravdu rád bych řekl "moje přítelkyně rodí", ale nemohl jsem. Přišla za mnou sestra a muž, který dovezl vozík.

"Pane, uklidněte se." řekla. 

"Já bych se rád uklidnil, ale bojím se o ni a i o své děti." divně se na mě podívala.

"Vždyť jste říkal, že to je Vaše kamarádka." řekla.

"Ano, to je, ale dřív jsme spolu byli a ty děti jsou mé, ona má jiného přítele, který je na cestě." řekl jsem a ona přikývla a odvezla Miu někam pryč.

"Kde je moje holčička?" ozvalo se za chvíli, otočil jsem se a viděl jsem Mii rodiče, byli celí udýchaní  z toho, že běželi. 

"Sestra si ji někam odvezla, je v bezpečí." řekl jsem a oni se uklidnili.

"Děkuju Came, opravdu moc. Kde je vůbec Draco?" zeptala se Mii matka.

"Nemáte vůbec za co, jsou to i mé děti. Byl nakupovat, ale psal jsem mu, tak snad za chvíli dorazí." řekl jsem a oni přikývli.

Po chvíli vyšla sestra, hned jsme k ní běželi. 

"Jak je na tom?" zeptal jsem se.

"Dobře, určitě dojde k porodu, nevíme, kdy ale dojde." řekla.

"A mohli bychom k ní?" zeptala se paní Grangerová.

"Ano!" řekla a my jsme šli. Kde je sakra Draco?

Přišli jsme tam a Mia se smála a byla hodně spocená. Přišel jsem k ní a chytl jsem jí za ruku, neprotestovala, prostě mi přišlo, že se to hodí.  

"Ahoj mami a tati!" řekla a usmála se.

"Děkuju Came, za všechno!"

"To je samozřejmost." řekl jsem.

***

Hodinu jsme si povídali a pak to přišlo. Byli jsme tam všichni, až na Draca, zajímalo by mě, kde je. Myslím si, že nejsem jedinej. Mia byla velmi nervózní, a tak jsem byl u ní a držel jsem jí za ruku. 

"Slečno, tlačte. Už to bude!" řekla sestra a já jsem jí víc stiskl ruku.

O 15 minut později.

Sedím u Mii a koukám na to, jak moc je šťastná a jak moc se směje. Drží v ruce naše dvě krásné holčičky, kterým jsme dali jméno Lisa a Lena. 

"Chceš si je pochovat?" zeptala se a já jsem ani neváhal a přikývl jsem. 

"Jsou krásné. Po tobě." řekl jsem a viděl jsem jak se usmála. 

"Víš Mio, mrzí mě, že tu nebyl Draco. Já mu psal, tak nevím, proč nedorazil." řekl jsem.

"Tebe nemusí nic mrzet, ty jsi tu byl celou dobu se mnou, stál jsi při mě a za to ti děkuju. Draco mě teď nezajímá." řekla.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ..

Ahoj všichni! Konečněěě! Snad jsem to nepopsala nějak blbě, snažila jsem se. Snad se Vám to bude líbit. Mám Vás ráda.

VAŠE Š.

XOXO