DRAMIONE

Chapter 93: Reunion with the friends from Hogwarts - part 1.

Z POHLEDU HERMIONY:

Je 21.2 - den, na který se těším už dlouho, dneska se máme po delší době zase setkat s přáteli z Bradavic, naposledy jsme se viděli před dlouhou dobou a to proto, že každý bydlíme docela daleko od sebe. Harry s Ginny bydlí v Londýne, já s Dracem bydlíme v Brightonu, Ron s Levandulí bydlí ve Skotsku, což nás všechny docela překvapilo a když jsme se jich zeptali, proč zrovna Skotsko, tak Ron řekl, že se mu líbí, jaké tam mají tradice, Lenka s Nevilem bydlí zase v Irsku, kousek od Nevilových prarodičů. 

Harry volal do naší skupiny, kam si občas píšeme a máme sraz v Londýně, kde jsem už taky dobu nebyla, protože na to nemám čas. S Dracem nejsem ještě moc v pohodě, i když už je doma, ale pořád to je mezi námi napjaté a já nechci, aby to na schůzce bylo poznat, protože by se nás vyptávali, což nepotřebuju, myslím, že ani jeden z nás. 

"Budeš dávat holky k Dallasovi?" zeptal se mně zničeho nic Draco. 

"Ano, budu. Máš s tím snad problém?" řekla jsem důrazně.

"Ne, jen jsem si myslel, že by je jednou mohla pohlídat nějaká chůva, ať si taky odpočine" řekl

"Za prvý - je to jejich otec a nevadí mu s nima strávit čas a za druhý - nechce za to peníze a já už se cítím blbě, protože s nimi strávím víc času než Cam a to nechci, protože je to jejich otec" řekla jsem a Draco zakýval.

"Rovnou mi můžeš říct, že ho chceš vidět a nemusíš si vymýšlet x důvodů" řekl, tak to budu dělat, že jsem to neslyšela, jinak to dopadne tak, že se zase budeme hádat a na to dneska vážně náladu nemám.

"Víš co? Už je čas, takže radši jedeme" řekla jsem a Draco se otočil ke dveřím a šel. 

Z POHLEDU DRACA:

Seděli jsme v našem autě a byli jsme na cestě za Dallasem, kam v poslední dobu jezdíme víc než dost. Mia seděla vedle mně, nemluvila a vypadala tak, že mě za chvíli něčím flákne a nebudu lhát - zasloužil bych si to, protože se k ní nechovám zrovna nejlíp. 

"Myslím, že bychom se na té schůzce neměli hádat" řekl jsem najednou. 

"Taky jsem si říkala, že by to nebylo vhodné a dobré" řekla po čase, nejprve mlčela.

"Nepotřebuju jim to vysvětlovat" řekl jsem a ona přikývla. Tím byla naše konverzace u konce. 

Odvezli jsme holky a vydali jsme se směrem Londýn, cesta potrvá asi hodinu, vzhledem k tomu, že Brighton není zase tak daleko, máme sraz ve 14:00, takže to stihneme na čas. 

Za tu dobu, co jsme seděli v tom autě, jsme si neřekli ani slovo, myslím, že už nevíme, o čem si máme povídat, nemáme se o čem bavit a bolí to, protože ještě před rokem jsme si toho měli říct hodně, hráli jsme hry a bylo to všechno, jak z filmu, ale teď? Ztrácím jí, i naše holky. 

A v tu chvíli mi asi došlo, o co jde. Proč jsem takový, proč se tak chovám. I když Lisu a Lenu miluju, tak bych chtěl vlastní dítě, které bude naše a bude mi říkat tati. Chci říct, že jsem připravený na to být táta. Ale je připravená i Hermiona? 

Ahoj všichni!  Jak všichni zvládáte tuhle situaci? Co děláte?

Mám Vás všechny ráda! 

XOXO

VAŠE Š.