DRAMIONE

Část 37: "Chceš si to dítě nechat?"

Z POHLEDU HERMIONY: 

Tohle ráno bylo to nejhorší ráno,které jsem kdy měla. Když jsem vstala,všechno mě bolelo a to doslova. Hlava mě třeštila,chtělo se mi zvracet a bolelo mě břicho,ale když jsem se probrala,došlo mi,že vím,proč mě všechno bojí a hned se mi chtělo brečet. Já si to dítě nemůžu nechat. Musím studovat. Rodiče mě zabijou. A co teprve,ti tady ve škole? Bůh ví,co si o mně budou myslet. Běhali mi hlavou hrozné myšlenky a vím,že bych to měla říct Ginny,protože jí můžu plně důvěřovat. A tak jsem čekala, až Ginny vyleze z koupelny. "Jé ahoj Herm,ty už jsi vzhůru?" zeptala se. "Ahoj" jen jsem odpověděla,protože jsem se nezmohla dalšího slova. "Jak se máš?" zeptala se mě,jako každé ráno. "Ale ujde to" lhala jsem sama sobě. "Opravdu?" takhle se pozná moje nejlepší kamarádka,hned pozná,že se mnou není něco v pohodě. "Ne" odpovím. "A proč ne?" zeptá se a sedne si. "No..víš..nevím,jak to říct" řeknu a pak přidám. "Jsem těhotná!" vykřiknu hodně nahlas,ale uleví se mi. "Cože si?" zeptá se najednou Ginny a má vykulené oči. "Jsi těhotná? A-a s kým?" zeptá se. "S Cameronen,s kým asi jiným?" odpovím. "Za chvíli tu má být,takže ti všechno řeknu,až se domluvím s ním." řeknu a doufám,že se nenaštvala. "No jasně,že mi to řekneš!" odpoví a já se usměju. Nezlobí se na mě. Juchů. Když v tom slyším,jak někdo klepe na okno,Cameron je tu! Otevřu mu okno a usměju se. "Ahoj" řekne. "Ahoj" odpovím a vidím,že Ginny je ráda,že Camerona poznává,i když za tam blbé příležitosti. "Ach..Camerone tohle je Ginny,Ginny..Cameron!" oba dva je představím a vidím,že si sedli. "Ahoj" řeknu oba dva. "Tak  já Vás tu nechám" řekne Ginny a odchází. "Ráda jsem tě poznala" řekne ještě a Cameron se usměje.

Z POHLEDU CAMERONA:

Když odešla Ginny,tak jsme si sedli a já začal. "Než začneme,chceš si to dítě nechat?" zeptám se,ale tak,abych jí nerozčílil. Vidím,že váhá a,že na mě smutně kouká. Já si to dítě chci nechat,nechci ho zabít,ale tohle je hlavně na ní,takže doufám,že se rozhodne,tak jak má. "Já nevím. Jo i ne?" řekne..hm,takže jsme zase na začátku. "Aha" odpovím a vím,že takovouhle odpověď nečekala. "A co si o tom myslíš ty?" zeptá se mě. "Já bych ho chtěl,fakt jo..i když vím,že jsme moc mladí a že to bude mít moc následků,ale já se cítím na to být otcem." odpověděl jsem jí. "To je fajn,já jen..potřebuju si to promyslet,musím zavolat rodičům a říct to tady ve škole" odpověděla mi. "Jo já vím,ale napíšeš mi,že jo?" zeptal jsem se. "Ano" odpověděla.

Celý den jsme byli zase spolu a já pka musel odjet. A doufám,že se správně rozhodne.

Z POHLEDU HERMIONY:

*druhý den*

Když jsem vstala rozhodla jsem se,že musím jít říct McGonagallové,co mi je a ona zavolá rodičům a bude se to řešit a pak to všichni zjistěj a budem mě mít za děvku a nebo nevím co,jo a taky nedokončím třeťák a čtvrťák už vůbec. Takhle nějak jsem si představovala celou situaci,ale musela jsem to udělat a tak jsem šla ke dveřím.

*Klep,klep*

"Dále" ozve se. Vstoupím. "A dobrý den slečno Grangerová" řekne. "Dobrý" odpovím. "Co Vás sem přivádí?" zeptá se a mě se dělá špatně. "No..víte..já moc nevím,jak Vám to povědět" řeknu a vidím,že je napnutá. "Prostě se stala taková věc,kterou jsem neplánovala.." říkám a ona kýve. "Jsem těhotná!" řeknu rychle a vidím,jak se kouká a musím říct,že to je pro ní Šok snad ještě větší než pro mě. "C-cože jste?" zeptá se a chce,abych to opakovala. "Těhotná,ale neplánovala jsem to,moc mě to mrzí a vím,že mě asi vyhodíte,ale chtěla bych,aby jste zavolala rodičům a probrala to s nimi,protože já si nevím rady"řekla jsem. "Tak to ještě nevím,musím řícti,že jste mě zaskočila a že rozhodně zavolám,ale teď mi povězte.. je to dítě pana Malfoye?" zeptá se narovinu a mě málem zaskočilo. "Není prosím pěkně,mám přítele a to dítě je jenom a jenom jeho" říkám možná až moc zbrkle. "Promiňte,já se Vás nechtěla dotknout" odpoví a já přikývnu.

TO BE CONTINUED..

Ahoj všichni! Další část je tu a už docela dlouhá. Snad se bude líbit. Mám Vás ráda.

VAŠE Š.

XOXO

btw: Ani nevíte,jak moc jsem ráda,že už mám za sebou přijímačky a že už se nebudu muset tolik stresovat a bát. Díky za podporu a teď už jen čekat na výsledky!