Secret [DOKONČENO]

9. To znamená, že se tě nevzdám tak rychle...

Probudila jsem se v cizím pokoji, v cizí posteli a nahá. Chvíli trvalo než jsem si vzpomněla na všechny události. Droy mě zachránil. Zadíval jsem se na své znetvořené tělo. Mé tělo bylo poseto modřinami. Snad nikde se nenašel kousek čisté kůže. Pomalu jsem se zvedla a zakryla jsem své nahé tělo dekou. ,,Droyi?" Šeptla jsem. Můj hlas mě opustil. Nedivím se mu. Prošla jsem místností a vylezla jsem ven na chodbu. ,,Droyi?" Odněkud se ozval nesnesitelný křik a pak vykoukla Droyova hlava. ,,Carol!" Křikl vesele a skočil ke mě aby mě objal. Zasyčela jsem bolestí. ,,Promiň." ,,V pohodě." ,,Carol?!" Prudce jsem se otočila a zadívala jsem se na Takuyu. Usmíval se sice ale v očích měl smutek. Rozeběhla jsem se k němu a padla jsem mu do náruče. Položil mi své velké dlaně do mých vlasů a začal mě konejšit. ,,Přivezl jsem ti nějaké oblečení." ,,Mě nezajímá nějaké oblečení... chci...pravdu." Zadívala jsem se do jeho očí. Rychle je odvrátil. To se ti nepovede hošánku. Přiložila jsem své dlaně na jeho tváře a otočila jsme si ho k sobě. ,,Takuyo...." ,,Promiň Carol ale tohle ti nemůžeme vysvětlit." ,,Tvůj otec by nás uškrtil." ,,Co s tím má společného můj otec?" Křikla jsem. Byla jsem překvapená a plná zlosti. ,,Odvezu tě domů. Běž se obléct." ,,Já chci..." ,,Myslím, že bude lepší když si o tom promluvíš s tvým otcem." ,,Takuyo!" Ozval se ten nesnesitelný řev a jmenovaný sebou ihned škubl. ,,Běž se obléct, Droy tě odveze, přece jen tě zachránil on." Řekl se zlomeným hlasem a zmizel v jiné místnosti. ,,Co přesně mezi vámi je?" Optala jsem se Droye. ,,Jsme rivalové. Jak v boji tak v lásce." ,,Co tím chceš říct?" Carol ty huso proč se ptáš?! Droy využil situace došel ke mě a políbil mě....na čelo. ,,Myslím tím to, že se tě Carol tak lehce nevzdám. Teď se běž obléct." Přikývla jsem a celá rozklepaná jsem vlezla do pokoje.

Byla jsem rychle oblečená. Natáhla jsem na sebe své staré bílé tílko a šedou mikinu jenž mi kluci dovezli. Natáhla jsem si přes hlavu kapuci a vyšla jsem směrem k Droyovi. ,,Můžeme vyrazit." Šeptla jsem jeho směrem. On se natáhl pro klíčky a vydal se k hlavním dveřím. ,,Sluší ti to." Začervenala jsem se. Droy otevřel dveře černého vozu a nechal mě nastoupit. Zabouchl za mnou dveře a šel si sednout na místo řidiče. Nastartoval rychle a pak jsme jen svištěli ulicemi směrem k mému domu. ,,Nezlob se na Takuyu. On..." ,,Proč bych se měla na něho zlobit?" Nechápala jsem to. ,,To on mě poslal za tebou. To díky němu jsem tě našel a zachránil. To on tě chtěl zachránit. Já neměl moc velký zájem tě jet vyzvednout. Jenže teď jsem rád, že mě k tomu donutil." ,,Takuya mě chtěl zachránit?" Droy se usmál a otočil volantem. ,,On tě přece miluje." Moje srdce poskočilo radostí. Tohle jsem nečekala. ,,Nejsi jeho rival?" ,,To jsem ale nechci mu stát v štěstí. Toho už mám dost. Jen chci aby sis něco uvědomila." Auto zastavilo a já si až teď všimla, že jsme na místě. ,,Chci aby si věděla, že jsme to před tebou nechtěli tajit a že s tebou nemáme žádné vedlejší úmysly. Jen jsme se do tebe... Prostě nás potom neproklínej. Chtěli jsme ti to doopravdy říct ale tvůj otec... Rozkazy se musí v našem světě plnit, víš?" ,,Ne nevím." Řekla jsem docela hnusným tónem ale pak jsem toho zalitovala a usmála jsem se. Otevřela jsem dveře a vyšla jsem ven. ,,Droyi..." Otočila jsem se k němu a upravila jsem si pramínek vlasu za ucho. ,,Nikdy vás nezačnu mít dost. Nikdy vás nezačnu nenávidět. Ať se stane co se stane vy jste pro mě dost důležití. Nechci vás nikdy ztratit." Na to jsem zabouchla dveře a pohledem jsem padla na postavu svého otce. Netvářil se moc nadšeně. ,,Ahoj tati..." ,,Dcero..."

Tak co komu fandíte, že uloví její srdce? Takuya nebo Droy?

Doufám že se kapitolka líbila a že i nadále vás budou bavit, protože mě psaní tohoto příběhu baví.

Coment&Vote (Carol)