Secret [DOKONČENO]

66. Boj živlů

Měsíc utekl jak voda a nastal den, kterého se nemohl dočkat snad celý den. Už od rána to vypadalo, že je každý natěšený. Krom mě. Vstávala jsem podle svého typického rituálu. Budík zazvonil přesně v sedm hodin ráno a já se pomalu vykopala dojít do koupelny. Učesala jsem si své kadeře do úhledného copánku a vyčistila jsem si svůj bělostný chrup, ve kterém se malinko rýsovali kočičí tesáčky. Došla jsem potichu jak kočka do svého pokoje a hodila na sebe svůj cvičební úbor. Vzala jsem do ruky ručník a cvičky a vydala jsem se směrem k tělocvičně. Po cestě jsem jako vždy na nikoho nenarazila. Všichni ještě bloudili v krajinách spánku. Hlavně když kalendář ukazoval, že je sobota. Potichu jsem otevřela velká vrata do tělocvičny a bez žádného rozkoukání jsem si na nohy navlékla své cvičky. Nejdříve jsem se pořádně rozcvičila a pak několika hvězdami dostala ke své oblíbené kladině. Ladně jako správná kočka jsem vyskočila a nohy úhledně postavila na ni. Nečekala jsem na nic a rychle jsem udělala hvězdu. Poté jsem několika ladnými kroky se otočila a udělala na to jak kotoul dopředu tak i dozadu. Pořádně jsem vstala a udělala rychle překrásnou holubičku. ,,Carol?" Mé jméno se rozneslo celou sice celou tělocvičnou, ale ani to mě nerozladilo. Znova jsem se otočila a ladně s hvězdou jsem seskočila vedle kladiny. ,,Děje se něco? Zrovna jsem chtěla jít na bradla." ,,Ty si zapomněla?" ,,Na co?" Otočila jsem se k udivené Blue oblečené ještě v pyžamu. ,,Dneska je den výzvy. Dneska se přece utkáváš se svojí sestrou." ,,Do háje." No a v tu chvíli mi to došlo. Proč je všude takové ticho? Protože všichni venku připravují cvičiště. Proč nikdo není v tělocvičně? Protože Demi odpočívá. Proč jsem po cestě sem nepotkala rozespalého Droye mířícího do klučičí koupelny? Protože pomáhá matce. ,,Takže jsi zapomněla." Nehlesla jsem vůbec nic a rozeběhla jsem se z tělocvičny do svého pokoje. ,,No do háje." Zadívala jsem se na svůj kalendář a vztekle zanadávala. ,,Takže....do prdele." Jo úplně jsem zapomněla na svůj dnešní zápas.

Slunce začalo pomalu zapadat. Vítr se v okolí najednou prudce zvedl a tak nutil stromy klanět se až k zemi. A my tak jen tak stáli. Stáli jsme v připraveném cvičišti a sledovali jsme jedna druhou. Matka a ostatní schovaní vevnitř v domě sledovali naše utkání z oken. ,,Tak se ukaž má milá sestřičko." Nedočkavá Demi okolo sebe nechala roztáhnout několik pramenů vody, jenž stoupali pomalu do vzduchu. ,,Chceš se jenom předvést, že?" Na to jsem natáhla ruce a za mým tělem se roztáhl prudký oheň, který se snažil dotknout nebe. ,,Jistě, že. Ukážu matce, že já mám právo říkat si nejlepší čarodějka živlů." Usmála jsem se sama pro sebe. ,,No tak se ukaž." Nemusela jsem Demi ani prosit k pohybu. Rychle se špičkou nohy odrazila ode země a začala mě zahrnovat svými kopy. V tu chvíli jsem byla vděčná za svůj tvrdý trénink. Několikrát jsem se jen útoku vyhnula. Když kopla vrchem odtáhla jsem se na stranu nebo dozadu. Když šel kop z pravé strany, zablokovala jsem ho svýma rukama. S celého našeho zápasu bylo cítit velké napětí energie, která se pomalu hromadila ve vzduchu a vytvářela nad námi velká černá mračna. ,,Dnešek ti nepřeje." Sykla mezi zuby Demi a já se najednou rozhodla přestat bránit a bojovat. Vyhnula jsem se kopu zprava, výskokem do vzduchu a několika hmaty jsem v ruce vyčarovala svůj první plamen, který pohltil celou moji pěst. Dopadla jsem těsně vedle Demi a vrazila jsem pěstí do jeho blokovaní. ,,Špatné rozhodnutí. Měla si uhnout." Jakmile jsem to dořekla, zaječela bolestí a stáhla své ruce od mých pěstí. Zadívala se na zarudlou pokožku pokrytou puchýři. ,,Tss." Během vteřiny celé její tělo obalila voda. ,,Zkus teď použít svůj oheň." ,,Magický oheň nezastaví voda. Záleží na tom kolik magické energie se v tu chvíli potká a jak je zvykem ten nejsilnější vyhrává." ,,Tak se tady konečně rozhodne." ,,Ještě není konec." Cekla jsem a nechala jsem ze své hlavy vyjít svá překrásně sametově hebká a do černa zbarvená kočičí ouška. ,,Zesiluješ svoji magickou energii tím, že uvolníš své pravé já? Tak se ukaž o kolik ti narostla." ,,Ani netušíš čeho všeho jsem schopná." Nechala jsem všechny plameny, které jsme během vteřiny vyvolala, obalit mé tělo. ,,Copak, přemýšlíš?" Jakmile Demiin hlas dozněl, plameny ustoupili a já tam stála v celé své nové podobě. Mé černé vlasy chytli lávovou barvu a mé oči změnili barvu do modra. Jako kdybych najednou viděla lépe a cítila energii více, jsem se odrazila od země a pěstí znova narazila do vody. Tak se vypař!

Tak doufám, že jsem vás aspoň trochu nažhavila. Nevím jestli dobře popisuji boje, ale snažím se. Jinak těšili jste se na tento zápas? Koho tipujete, že vyhraje? Voda nebo oheň?

Coment&Vote

#DadaRac