Secret [DOKONČENO]

50. Skrytá tajemství zkoušky

Seděla jsem na pohovce a pozorovala Takuyu a jeho namyšleného otce jak vešli do pokoje. ,,Podváděla!" ,,Otče, uklidni se." ,,Takuyo?" Chlapec se na mě ani nepodíval a dál komunikoval se svým otcem. ,,V téhle zkoušce se nedá podvádět." Řekl ale jeho otce to absolutně neuklidnilo. ,,Opusťte prosím prostor." Řekl doktor, který přešel před pohovku. ,,Neopustím to tu dokud se nedokáže její podvod." ,,Pane Ischizuko." V pokoji se najednou objevila velmi divná žena. Měla narůžovělé vlasy sčesané do dvou překrásných copánků a na sobě černé tílko odhalující její velké tetování přes hrudník a přesto vše měla přehozený bílý vědeckým plášť. V nose měla jeden z stříbrných piercingů, které zdobili i její obočí. ,,Bylo vám snad nějak povoleno vejít dovnitř." ,,Madam Smithová?" ,,Zajisté." Žena došla ke mě a položila mi ruku na čelo. ,,Pokud vám to ještě nebylo řečeno, v tomto testu se nedá podvádět. Carolinin čas je i pro nás velkou záhadou, ale i přesto vám není dovoleno vcházet dovnitř. Opusťte prostor." Ozvalo se hnusné zavrčení a pak následoval jen odchod pana Ischizuku a lítostný pohled Takuyi na mě. ,,Takže paní...paní?" ,,Jmenuji se Carol. Jenom Carol." ,,Chci znát vaše příjmení." ,,A já bych chtěla vědět přesný detaily toho jak jsem se sem dostala." Žena si povzdechla a pak gestem rukou ukázala na schované dveře. ,,Prosím, slečno." Seskočila jsem z bílé pohovky a pomalým krokem jsem došla ke dveřím když se mi zamotala hlava. ,,Opatrně." Řekl muž s brýlemi a chytil mě. ,,Děkuji." Špitla jsem a otevřela dveře.

Přede mnou se otevřel překrásný prostor zabarvený do rudé barvy. Byl to prostorný pokoj s velkým dřevěným stolem uprostřed a s velkými okny za ním. Velké mohutné záclony zabarvené do černé byli svázané a vedle nich byli velké knihovny obsahující knihy s velmi divnými názvy. Usadila jsem se do křesla stojícím před stolem a počkala jsem až žena zavřela a usadila se u stolu. ,,Jakmile skončila druhá zkouška byla jste prohlášena za jediného studenta, který prošel. Když vás odváděla profesorka Blue odchytili jsme ji a odvedli jsme vás sem kde jsme vám ihned zapnuli simulaci." ,,Takže to topení a zapomnění. To jak jsem se cítila naprosto ztracená..." ,,Byla to jen simulace. Využili jsme toho, že jste druhý typ stínoběžce a podali jsme vám trochu jiné sérum." ,,Jaké sérum a k čemu vůbec je?" Žena otevřela jeden ze šuplíků v stole a vytáhla injekci s modrou látkou uvnitř. ,,Tohle je sérum. Je to látka, která vás podvědomě hodí do vašich nejhorších snů. To co se vám právě stalo, byla vaše noční můra." ,,Kde je Blue?" ,,Byla zatknuta." ,,Proč?!" Prudce jsem se zvedla a dlaněmi se opřela o desku. ,,Porušila pravidla. Nemá se vůbec míchat do naších záležitostí." ,,KDE-JE-BLUE?!" Žena se pro sebe usmála a pak jen zazvonila. Z dalších dveřích, které se z ničeho nic objevili vyšel muž v černém oblečení. ,,Odveďte slečnu k našemu pokusnému morčátku." ,,Zajisté madam." ,,Poté až se pokochá ji odveďte na centrálu k poslední části." ,,Myslela jsem, že..." ,,Více se slečno dozvíte na centrále." Povzdechla jsem si a došla k muži, který mě postrčil do tmy. ,,Pojďme prosím za mnou a nic nevyvádějte." ,,Zajisté." Procházeli jsme slabě osvětlenou chodbou až jsme stanuli před mohutnými železnými dveřmi. Muž se do nich zapřel a otevřel je bez námahy. ,,Prosím..." Vešla jsem do menšího prostoru s železnými mřížemi a za nimi schovanou malou postavou v bílé košili. Její hnědé vlasy byli prostříhané a rozcuchané. V obličeji byla pohublá a po rukou měla modřiny. ,,Blue!" Rozeběhla jsem se k mřížím, ale jakmile jsem se jich dotkla prošla mým tělem elektřina. ,,To je v pořádku Carol." Šeptla silným hlasem a posadila se tak abych jí mohla vidět do očí, které byli stále silné. ,,Jsi v pohodě?" Přikývla jsem souhlasně a ona si jen oddechla. ,,Nenech sebou manipulovat jako Takuya ano?" ,,Co tím myslíš Blue?" ,,Pamatuješ na náš rozhovor před zkouškou. O tom psaním jmen?" ,,Zajisté." ,,Udělej to co jsem ti řekla, ano?" ,,Jasně. Jen mi řekni proč se k tobě takhle chovají?" ,,To je dlouhá historie." ,,Povídej." Blue se jen letmo usmála. ,,Stalo se to před dvaceti lety. Bylo mi pouhých deset let. V tu dobu byli tyhle zkoušky povinné..."

Tak a je tu konečné vysvětlení s velkou zápletkou ohledně naší malé Blue. Co přesně odhadujete co se stane?

Jinak pro upozornění. Další kapitola bude z minulosti psaná z pohledu Blue tak se hlavně nelekněte.

Coment&Vote

.