Secret [DOKONČENO]

26. Jejich cesta...

Z pohledu Carol

Doběhli jsme do třídy a stihli se usadit na místo když do třídy vešla naše učitelka na dějiny. ,,Dnešní hodinu trochu změníme. Podle všeho vám minule odpadli tréninky tak mě vaše profesorka požádala, abych vás uvolnila." Všichni jsme veselé vyběhli ze třídy směrem k tréninkový místnosti. Jakmile jsme, ale vešli dovnitř ztuhli jsme strachem. ,,Vítejte prváci. Tohle jsou naši druháci a dnes s nimi budete mít hodinu." Pohlédla jsem na Takuyu a naštvaného Droye. Takuya byl celý zmlácený, ale i přesto stál uprostřed všech a protahoval se. ,,Usaďte se prosím a sledujte. Takuyo a Droyi, co kdybyste si dali FÉROVÝ boj!" Profesorka slovo férový řekla hlasitěji, jako kdyby věděla o jejich utkání na zahradách. Oba dva kluci po sobě hodili nenávistný pohled. V tu chvíli jsem byla ráda za Momo, která mě táhla směrem k lavičkám. ,,Neboj." To bylo jediné co mi řekla. Usadili jsme se vedle Kura a zahleděli jsme se již na připravené chlapce. ,,Boj!" Jakmile se ozvalo to slovo ztuhla mi krev údivem.

Oba dva chlapci se ihned odrazili od země a začali šermovat meči. Až teď mi došlo jak moc jsou oba dva silný a rozdílný. Zatímco Droy byl strašně rychlý a útočivý, tak Takuyo byl lenivě pomalý a jen blokoval. Byl to velmi pěkný a napínavý boj. ,,Tyhle dva jsou nejlepší ze školy. Dokonce i chodí na mise." prohlásil s údivem jeden z chlapců sedící za mnou. ,,Slyšel jsem, že spolu, ale moc nevychází." ,,Právě naopak." Ozvala se profesorka, která se z čista jasna objevila vedle mě. ,,Tihle dva jsou možná strašně odlišný a občas se perou, ale jejich spolupráce je stoprocentní. Nikdy jsem neviděla takhle sladěnou dvojici." Musela jsem s profesorkou souhlasit. I přes všechny ty hádky a boje jsou ti dva jako bratři.

Uběhlo už několik minut a kluci stále mezi sebou bojovali bez zranění. Najednou jsem nemohla pochopit, proč se Takuya nedokázal dnes ochránit. ,,Proč?" Momo vedle mě se usmála. Asi pochopila, co myslím. ,,Protože je moc líný. Nebaví ho bojovat. Nebaví ho se chránit, když nejde o nic důležitého. Takový on je, ale poté toho většinou lituje. Chová se někdy jak štěně." Nad tím přirovnáním jsem se musela pousmát. ,,Štěně?" ,,Ty jeho oči." ,,Mohly byste přestat kecat? Já sleduji boj." ,,To by mě vlastně zajímalo. Co se stalo mezi tebou a Takuyou, Kuro?" Chlapec se jenom zatřásl a zmlknul. ,,To bylo dost vtipný." Začala se najednou smát Momo. ,,Bylo to na základce. Tehdy měl Kuro ještě dlouhý vlasy a hrál si na drsňáka. Tak mu Takuya ukázal kam patří." ,,Počkej mluvíme teď o štěněti?" ,,Jo mluvíte o mě!" ,,Takuyo?" Všichni tři jsme se zahleděli na jeho zpocenou postavu. ,,Kdy jste skončili?" ,,Profesorka řekla, že je to nekonečný takže, tak... A mimochodem Momo, řekl jsem ti ať mi tak neříkáš." ,,Hele vy jste na základce chodili všichni do stejné třídy, že?" Momo přikývla. ,,Tak proč nejste spolu i teď?" Takuyo se najednou rozesmál a vzal si z lavičky ručník. ,,Protože jsme byli lepší." ,,Tss. Řekli jim, že nepotřebují již studovat základy a tak je přesunuli před rokem sem." Takuya se jen nevinně usmál a zmizel ve sprchách. ,,Aha." ,,Oni už byli dokonalý od osmi. Všechno jim šlo hladce a nikdy neměli problém." ,,To je tím, že od jejich narození jim byl udán směr jejich cesty." ,,Směr cesty?" ,,Oba dva pochází z vážených rodin, jenž vždy musí být nejlepší. Oni nemohou selhat. Proto možná spolu někdy tak bojují." ,,Bohužel pro Droye, vždycky z toho vyjde jako vítěz Takuya."

Po téhle hodině jsem se konečně mohla dozvědět něco víc o klucích. Byla jsem šťastná a možná jsem i začala litovat toho, že jsem Droye vyhodila ze svého života. Možná bych se mu měla omluvit ale co když se to díky tomu akorát zhorší? ,,Carol!" Otočila jsem se na Takuyu a zahleděla se na jeho postavu ve školní uniformě s ručníkem okolo krku. ,,Ahoj." Šeptla jsem, ale než jsem stačila říct víc přistál mi ručník na hlavě a jeho rty se přitiskli k mým. ,,Miluji tě." ,,Já tebe taky."

Trošinku něco víc o chlapcích. Tak co myslíte, že se nakonec všichni tři usmíří?

Coment & Vote