Secret [DOKONČENO]

73. Láska, která v nás zůstane

Z pohledu Demi

Moje voda vytvořila okolo mého těla bariéru, do které se zabodl jeho meč. ,,Ishido!" Zakřičela jsem jeho jméno, ale on mě neposlouchal. Rychle jsem vytvořila další bariéru, kterou jeho meč prošel rychleji. ,,Do háje. Vodní jehly." Kapky vody se rychle vynořili do vzduchu a během vteřiny na Ishidu útočilo stamilión jehel. ,,Stále nedočkavá a nerozumná, že? To se u tebe nikdy nezmění." ,,Pořád málo mluvný s kamenitou tváří. Nedokážu si představit si tě s úsměvem." Jeho meč překrásně tančil mezi jehlami, kterým se vyhýbal a bránil a vypadal u toho, že to není žádná námaha. ,,Vodní vězení." Jehly jenž byli zničeny se najednou začali formovat okolo jeho nohou a pomalu začali bránit v pohybu. ,,Možná jsem se spletl." ,,Možná." Na to se na jeho tváři objevil ten malý úsměv, který mě vždy dokázal okouzlit. ,,Přestaň se takhle tvářit." Vytáhla jsem z pouzdra svůj překrásně čistý meč a chytila jsem do svých rukou. ,,Už to na mě nepůsobí." ,,Vážně." Ucítila jsem energii vycházející z jeho těla. ,,Stínová tajná technika, klon." Jeho postava zmizela a já pocítila velkou vlnu naštvanosti. ,Naučil si se tajné stínové techniky?" ,,Assasín musí zvládnout být tichý." Prudce jsem se otočila a svým mečem zabránila jeho meči ublížit mi. ,,Stále ty samé fígle." Odrazila jsem se od něho. Zabrzdila jsem nohama o zem a vyčarovala několik vodních sloupů. ,,Nikdy se nezměním. Ty to přece víš. Miluji svoji nynější podobu." ,,Já milovala tu předtím." ,,To samé platí u mě o tobě." ,,A koho je to vinna?" Slyšela jsem jak zasyčel. I jemu se to nelíbilo. ,,Byl to rozkaz." ,,Rozkazy jsou od toho aby se občas porušovaly." ,,Co to meleš? To tě naučila ona?" Vyhnula jsem se útoku hvězdic. Rychle jsem utekla k jednomu ze svých sloupů a zmizela v něm. V tu chvíli se voda rozplynula. ,,Takže teď hrajeme na schovávanou?" ,,Kdo koho najde dřív." Celým prostorem se rozneslo ticho. Bylo slyšet jen šumění listů. ,,Tady." Jediné co bylo vidět bylo jiskření našich mečů. ,,Stínů tu moc není." Šeptla jsme a nechala jsem své tělo vykouknout. Voda se okolo mě pomalu zformovala do koule. ,,Co to provádíš?" ,,Techniku, kterou jsem se naučila od Carol." Voda se pomalu vsakovala do mě a já ucítila ten příval síly. Mé vlasy pomalu začaly tmavnout a mé oblečení začalo měnit tvar. V rukou jsem ucítila jemnou látku. Šátky? Ne voda tvarující se do šátku. Už chápu o čem Carol mluvila. ,,Tohle je vodní proměna, zlato." ,,Tak se předveď, kočko." Jen jsem luskla prsty a jeho postavu schovanou ve stínech obklopila voda. ,,Tady jsi." Špitla jsem s úsměve. Znova jsem luskla a voda ho naprosto pohltila. ,,Kurňa." ,,Milovala jsem tě." ,,Já tebe taky." ,,Ta rána, ale docela bolela." ,,Jo nějak mi to došlo." Mávla jsem prudce rukou a tím donutila vodu aby s ním třískla o zem. ,,Ale snad chápeš, že jsem to nechtěl udělat." Došla jsem k němu a posadila se do podřepu vedle jeho tváře. ,,Chápu to." ,,Stále tě miluji." Špitl mezi bolestnými skřeky a natáhl ke mě svoji ruku. ,,Jo já tebe taky." Cítila jsem jak mi slzy pomalu sklouzávají po tvářích. ,,Takže, co teď." Chytila jsem jeho prst svým a ucítila jsem jak má magie pomalu mizí. ,,Nedokážu tě zabít." ,,Já tebe taky ne." Má voda z něho pomalu spadla a já se zadívala na jeho mokré černé vlasy. Stále vypadal tak rozkošně. ,,Nesnáším tenhle svět. Nesnáším tenhle systém." ,,Tak pojď se mnou." špitla jsem s nadějí, že řekne ano. ,,Demi, jsme každý jiný. Já jsem běžec a ty čarodějka." ,,A to vadí? Nezáleží na tom co jsme, ale na tom co cítíme. Pamatuješ, to si mi tehdy řekl. Měl si důvod proč si mě tam napsal ne?" ,,Zajisté. Miluji tě." Jeho tělo se pomalu zvedlo a jeho čelo se přitáhlo k mému. ,,Vždycky tě budu milovat." Chytila jsem obě jeho ruce a přitáhla jeho rty ke svým. ,,Já tebe taky." Řekla jsem a nechala všechnu magii vymizet. ,,Takže...kam odejdeme?" Vykouzlila jsem na tváři svůj úsměv a jen špitla: ,,Hodně daleko." 

Takže myslím, že takovýhle šťastný konec si tenhle pár zaslouží. Po všem tom co sem jim stalo, si to doopravdy zaslouží. Chvíli jsem doopravdy přemýšlela nad tím, že bych jednoho z nich zabila, ale to si nechám na jiné souboje. Takže jste šťastný s toho jak tenhle souboj skončil? Co myslíte nechám je šťastně žít? No uvidíme v dalších kapitolách, ale už se blížíme ke konci tohoto příběhu. Myslím, že 100. kapitoly nedosáhneme (uff). Jinak vám přikládám obrázek Demi jak si představují její vodní přeměnu. 

Jinak jak byste se zachovali na Demině místě? Odpustili byste Ishidovy? Já ze své strany bych byla trochu paranoidní a bála se, že až ho obejmu tak by mě propíchl, ale stejně bych mu opustila. Jsem hold taková.

Coment&Vote

#DadaRac