Secret [DOKONČENO]

32. Kurova lichotka

Setkali jsme se s Kurem před kabinetem. Já udýchaná a on celý mokrý ze sprchy. ,,Co si měla za hodinu?" ,,Atletiku. Blue říkala, že si musím vylepšit fyzičku, takže běhám se třeťáky jako kůň kolečka." ,,Hádám, že kdybych si na tebe vsadil tak bych asi nic nevyhrál co?" ,,To asi ne." Řekla jsem s úsměvem na tváři. ,,Takže jdeme na to." Kuro zaťukal na dveře a z nich vyběhl náš profesor. ,,Všichni jste tu?" ,,Ano?" ,,Nebuďte drzý!" Chtěla jsem se zasmát ale asi by to bylo drzé. Učitel vylezl z kabinetu a zavedl nás do prázdné třídy. ,,Za hodinu přijdu. Do té doby to budete mít hotové." Na to třískl dveřmi a zmizel. Usadila jsem se do lavice a Kuro odněkud vytáhl knihu plnou zákonů. ,,Kde si to sebral?" ,,Řekněme, že jsem si to vypůjčil z kabinetu našeho milého profesora." ,,Ty si to ukradl?" ,,Ne vypůjčil." Právě jsem zjistila, že se kamarádím s rebelem. Mamka by ze mě šťastná nebyla.

Seděli jsme nad tou esejí snad celou věčnost a stále nám chyběla dvě slova. Blbá dvě slova. Hledala jsem možně. Jenže nic a Kuro se rozhodl si zdřímnout. Díky za vaši spolupráci. Avšak nemohla jsem mu to dávat za zlé. Tenhle týden byl pro něho hrozně vyčerpávající a ne jenom pro něho. Díky bohu, že je dneska pátek. Otevřeli se konečně dveře a dovnitř vešel profesor. Bouchla jsem do Kura a ten jen zvedl hlavu. ,,Tak ukažte." Učitel začal pročítat naší takzvaně společnou práci. ,,Co ty pravopisné chyby?" ,,Omlouvám se." ,,Taky vám tam chybí dvě slova. Bohužel vás nemohu pustit. Opravit nebo spíše přepsat. Předělat!" Učitel papíry zmuchlal a hodil do koše. ,,Máte hodinu!" Ozvalo se silné bouchnutí dveřmi. ,,Mám chuť praštit hlavou do stolu." ,,To nedělej už takhle děláš pravopisné chyby." ,,Já nemyslela svoji ale jeho!" Zvedla jsem se ze židle a došla až k oknu. ,,To nedělej! Jsi moc pěkná na to aby si zemřela!" Cítila jsem jak rudnu. To bylo poprvé co mi Kuro řekl něco tak pěkného. ,,Díky." ,,Není za co, ale radši to neříkej Momo ta je teď nějak citlivá, když nějakou jinou holku pochválím." ,,A ty se divíš?" ,,Co tím chceš říct?" Usadila jsem se zpátky na své místo, vzala jsem tužku a papír. ,,Asi bychom měli začít pracovat." ,,Co si tím myslela?" Jen jsem se nevinně usmála a začala listovat v knize. ,,Ne...ne to není pravda." ,,Hele, rozsvítilo se!" Zakřičela jsem vesele. ,,To není možný.... Ne to nemůže.... Carol!" ,,Nedělej jako kdyby si ty necítil k ní to samý!" ,,To jo ale...teda ne...argh...tak to není...Caroline!" ,,Takže se ti Momo líbí a ty jí taky. V čem je teda problém." ,,Ale já...." Viděla jsem jak celý rudne. ,,Vypadáš jak rajče." ,,To není vtipný!" Zasmála jsem se a zalistovala v knize. ,,Co kdyby si radši pracovala!" ,,Jenže mi na tom máme pracovat společně." ,,Argh..." Kuro se vedle mě usadil a položil si ještě stále rudé tváře na paže. ,,Tohle není možný." ,,Už se s tím pane bože smiř." ,,Jenže já myslel, že stále miluje Droye...." ,,Droye?" ,,Ty to nevíš? Tak se jí na to zeptej." ,,A proč mi to nemůžeš říct ty?" ,,Protože to je něco mezi nimi a já do toho nemám co kecat." ,,Jako její budoucí bys, ale mohl." ,,Žádný budoucí nejsem!" Znovu jsem se zasmála nad jeho přehnanou reakci. ,,Dobře tak klid. Pojďme radši dokončit tohle, ano?" Kuro jen přikývl a já jsem pomalu, ale jistě začala vypisovat zákony našeho národu znova...

Tak kdo tady fandí Kurovi a Momo? Co myslíte, že se přesně stalo mezi Momo a Droyem?

Vote & Coment

(Na obrázku Kuro)