Secret [DOKONČENO]

18. Moc blízko...

Skládala jsem zrovna špinavé prádlo do pračky když jsem ucítila něčí ruce na mém krku. Leknutím jsem vyskočila a bouchla se do hlavy díky poličce jenž byla moc nízko. Uslyšela jsem Droyův smích a vzteky jsem se otočila. ,,Pitomče!" Křikla ale přitom jsem vykouzlila na tváři úsměv. Promnula jsem si bolavé místo a zapnula jsem pračku. ,,Co tu vlastně hledáš?" Optala jsem se po chvíli. ,,Přinesl jsem ti nějaké jídlo aby si dokázala přežít." ,,Děkuji." Špitla jsem a pomalu se doplazila do předsíně kde jsem vzala tašku. Odešla jsem do kuchyně a začala jídlo skládat do ledničky. Jenže pak mi blesklo v hlavě. Do háje já neumím vařit. Otočila jsem se k dveřím a v nich stál opřený Droy. ,,Nějaký problém?" Optal se s výsměchem ve tváři. ,,Ty to víš?" ,,Že neumíš vařit? To víš, že to vím." Přiblížil se ke mě a zadíval se mi do očí. ,,Přece se mi líbíš. Vím o tobě všechno." Rychle jsem se vyvlékla ze špatné situace a zaběhla jsem do otcovy pracovny. Najdu si tam nějaký lehký recept a zkusím to. Skoro nic za to nedám, krom života. Začala jsem přehazovat knihy a hledala jsem tu správnou. ,,Bingo!" Vykřikla jsem. ,,Ukaž." Droy se naklonil ke mě, poklekl a začal si přebírat knihu. Vtom jsem k němu vzhlédla. Naše obličeje byli tak blízko... ,,Dr..Droyi..." Vykoktala jsem ze sebe jeho jméno. Určitě jsem byla rudá. Rozhodně jsem to cítila. ,,Prosím..." Jenže v tu chvíli někdo Droye odtáhl a já se dívala na rozhněvanou tvář svého přítele. ,,Takuyo!" ,,Ahoj parťáku." Řekl nervózně Droy.

Takuya mě chytil za ruku a pomohl mi na nohy. ,,Takuyo..." Špitla jsem. Zadíval se do mých očí a usmál se. ,,Nic se přece nestalo ne?" ,,Ne." ,,Já ti věřím..." Přitáhl mě k sobě do náruče a otočil se k Droyovi. ,,...ale tobě nevěřím." Droy se nervózně poškrábal ve vlasech a vykouzlil na tváři úsměv. ,,Tak já asi půjdu." ,,To by si asi měl." Řekl Takuya za mě a já jsem pocítila radost. Takuya žárlil. Žárlil. Nějak mě to potěšilo. Bylo vidět, že mu na mě opravdu závidí. ,,Tak ahoj Carol." Droy mi zamával a já mu gesto oplatila. ,,Takže ti nejde vaření jo?" Přikývla jsem a cítila jsem jak studem rudnu. ,,Tak co by sis dala?" Řekl Takuya a vzal mi z rukou kuchařku. Než jsem se nadála, vrátila se kniha zpátky do knihovny a já seděla na lince a sledovala Takuyu jak krájí rajčata a smaží rýži. Možná je Takuya ten pravý. Jenže co když ne? Dokázala bych přežít náš rozchod? Zavrtěla jsem rychle hlavou abych tyto černé myšlenky zahnala pryč. Nemůžu na něco takového myslet. Radši budu sledovat jak se Takuya hýbe v kuchyni a kroutí při tom tím svým sexy zadkem. Musela jsem se pro sebe zasmát. Už zase mám náladu sledovat klučičí zadky. Asi jsem už v pořádku....

Trošku kratší kapitola. Komu fandíte Droyovi nebo Takuyovi?

Vote & Coment