Secret [DOKONČENO]

30. Bolest

Měla jsem vybráno. Aspoň jsem si to tehdy myslela. Sáhla jsem prostě po klice a v duchu jsem se tomu druhému omlouvala. Doufala jsem, že to pochopí a že mi odpustí. Jenže to jsem tehdy nevěděla, co mě čeká za těmi dveřmi. Prostě jsem za tu kliku vzala a otevřela jsem ty proklatá dvířka, jenž měla zkazit něco tak krásného čeho jsem si tolik vážila. Zadívala jsem se dovnitř a myslela jsem, že se mi mé srdce zastaví. Stál u tabule. Takuya. V náruči jiná dívka. Líbali se. Všechno jsem to zpracovávala pomalu, když mi to došlo. Vybrala jsem si špatně. Takuya se najednou od dívky odtáhl a já se mohla zadívat do jeho tváře. Naposledy. ,,Takuyo..." Šeptla jsem. Cítila jsem jak se mi slzy hrnou do očí. On se ke mě rychle otočil. Ve tváři měl zklamaný, možná provinilý výraz. ,,Carol!" Zakřičel, ale já už jsem ho nechtěla vidět. Nechtěla jsem poslouchat jeho lži. Chtěla jsem jen zmizet a aby mě přestala bolet hruď. Rozeběhla jsem se pryč, ale nestačila jsem udělat ani krok a něčí ruka mě chytla a stáhla do tmy. ,,Pššt, nebo tě najde." Šeptl příjemný hlas, který jsem se ještě před chvíli rozhodla opustit. ,,Droyi..." Šeptla jsem. Už jsem pláč rozhodně nedokázala udržet. Všechny vzpomínky se na mě hrnuli a já se cítila sama i když jsem cítila Droyovo tělo na svém. Plakala jsem jako malé mimino. Droy mě naprosto chápal. Sklouzla jsem pomalu po dveřích a přitáhla jsme si nohy k obličeji. Droy se posadil vedle mě, přiložil svoji ruku na moji hlavu a přitáhl mě k sobě. ,,Bude to v pohodě. Dostaneš se z toho." Nedokázala jsem odpovědět. Nedokázala jsem ani uvěřit tomu, že to bude dobré. Možná jsem ani nechtěla aby to bylo dobré. ,,Vím jaká je to bolest když ti milovaná osoba zlomí srdce." Vzhlédla jsem k němu a on se jen smutně usmál. Najednou jsem dostala možnost vidět Droye i s jiné stránky. ,,Věděl jsem, že si vybereš jeho, ale i přesto jsem doufal. Nehodlal jsem se tě vzdát. Stejně bych si k tobě tu cestu našel." ,,Droyi..." Chtěla jsem ho utišit ale přitom jsem to chtěla tak moc slyšet. ,,Já tě Caroline miluji....jenže je moc brzo." Řekl smutně a já jsem jen přikývla a dál plakala. ,,Ale jednou...jednou tě získám." ,,Jo." Řekla jsem a nechala jsem se konejšit v jeho teplé svalnaté náruči. ,,Jednou ano..."

Seděli jsme v té třídě ve tmě asi hodinu. Dokud neutichlo Takuyovo volání. Každý jeho křik mě donutil více a více vzlykat. Už jsem nedokázala ho chtít vidět. Jakmile jsem na něho pomyslela chtěla jsem znovu plakat. Všechno jsem to vydržela jenom díky Droyovi. Aspoň do té doby dokud se neotevřeli dveře a dovnitř nevešla ona. Černovlasá primadona co stála s Takuyou u té tabule. Rychle jsem zavřela oči a víc se přitulila k Droyovi. Dělala jsem, že spím. ,,Tak tady jste." ,,Co tu chceš?!" Řekl vztekle Droy a já jsem ucítila jak se jeho celé tělo třese. Položila jsem na jeho hruď ruku. ,,Chci si jen popovídat tady s Car." ,,Nemá čas." ,,Jistě spinká." Na to jsem slyšela její kroky. ,,Sarah!" Takuyův hlas mě donutil vzhlédnout. Stál upocený a uplakaný ve dveřích a hleděl na mě a na Droye. ,,Car!" Vykřikl a šel už ke mě, když ho Sarah zastavila. V tu chvíli jsem za ní byla ráda. Pomalu jsem se postavila na své slabé nohy. ,,Car..." Šeptl Takuya, ale to už se u něho objevil Droy a vrazil mu ji. ,,Slíbil si to! Slíbil si, že ji neublížíš." ,,Ale...." ,,Výmluvy si nech pro Momo. Já už ti nevěřím." ,,Droyi.." Šeptla jsem jeho jméno a cítila jsem jak se mé slabé tělo sune zase dolů. Droy mě včas zachytil a hodil si mě na záda. ,,Odnesu tě domů." ,,Já..." ,,Ne!" Křikla jsem. ,,Já už tě nechci vidět!" Rychle jsem zabořila hlavu do zad abych nemusel vidět jeho tvář. ,,Tak radši jdeme." Řekl Droy a nesl mě domů. Tehdy to bylo poprvé, co jsem Takuyu opustila, ale bohužel to nebylo naposledy co mi zlomil srdce....

Tak kdo tohle čekal? Docela to Takuya posral co?

Vote&Coment

Tuto kapitolu věnuji své kamarádce díky které jsem se začala věnovat Wattpadu a zveřejňovat kapitoly.AnickaPan rozhodně doporučuji její příběhy. Stojí za to!