Secret [DOKONČENO]

77. Ztraceni v ohni

Z pohledu Carol

Zadívala jsem se na Takuyu, který v rukou držel jeho obličej. ,,Droyi!" Zakřičel Takuya a snažil se naběhnout jeho srdce. V tu chvíli se před mýma očima zatmělo. ,,Carol!" Slyšela jsem své jméno a poté do mě něco narazilo. Přímo do mého hrudníku. Vykašlala jsem krev a pohlédla do očí Takuyova otce. Než jsem se stačila vzpamatovat, jeho ruka mě chytila za vlasy a vytáhla do vzduchu. ,,Děvko!" Zakřičel a odhodil mě. Letěla jsem chvíli vzduchem a pak mé tělo přistálo do vody a na zem. Vydechla jsem všechen svůj dech a ucítila jsem ve vodě krev. Bolest mnou procházela, ale nebyla tak strašná jako ta u srdce. ,,Carol!" Ani v tu chvíli jsem se nedokázala vzpamatovat. Jeho noha přitlačila můj obličej do vody a já pomalu začala ztrácet dech. ,,Nech jí být!" Uslyšela jsem a pak najednou jeho sevření povolilo a já se mohla nadechnout. Zakuckala jsem se, ale přitom jsem nedokázala odtrhnout pohled od Ishidy jak se snaží svého otce ode mně dostat. Jenže jako kdyby jeho síla najednou získala větší moc a Ishida proletěl vzduchem a přistál vedle Takuyi. ,,Carol!" Znova další úder a já jsem znova vyplivla další krev. Ucítila jsem jeho ruce jak mi pevně svírají krk. Ztrácela jsem vzduch. Tohle je můj konec?

***

Pohlédla jsem přímo do jeho očí a v tu chvíli se mě zmocnila nenávist. Tak silná nenávist, že mé plameny se znovuzrodili a obklopili celé mé tělo. V ten moment mě můj nepřítel pustil a ponořil své spálené ruce do vody. ,,Tss." ,,Carol!" Zadívala jsem se na své přátelé jak utíkají hlavním vchodem pryč. Budova, ve které jsme se nacházeli se pomalu hroutila. Kamen za kamenem přistával do vody a zeď nad našima hlavami pomalu praskala. ,,Carol." Zahlédla jsem jak Takuya na zádech bere Droye. Díky bohu, pomyslela jsem si a na tváři vykouzlila svůj milý úsměv. Byla jsem vděčná, že aspoň oni se s toho dostanou. Chopila jsem se tedy šance a svými plameny zablokoval cestu k nim. Takuyův otec se zastavil a uchopil ve své ruce pevněji svůj meč. ,,Obětuješ sama sebe?" ,,Ano. Pro své přátele udělám cokoliv." Na to plameny pohltili celé mé tělo a já ucítila palčivou bolest v okolí lopatek. ,,To není možné." ,,Carol!" ,,Budu v pořádku." Řekla jsme jejich směrem a v ten moment celou místnost pohltili plameny a já v nich zmizela i se svým nepřítelem.

***

Cítila jsem jak se má kůže pomalu škvaří. Plameny, kterým jsem vládla, odmítali mě chránit. Nebyla jsem již ta dívka, která se před několika měsíci snažila pochopit všechnu tu novou magii. Byla jsem čarodějnice živlů a díky mě se zrodil nový fénix. Pohlédla jsem na to skvostné zvíře stojící přede mnou. Pomalu roztáhlo svá ohnivá křídla a ze svého zobáku vydal ten nejkrásnější hlas, který každého donutil vstoupit do světa fantazie. Avšak bolest, která mým tělem procházela, mi tuto možnost nedovolila. ,,On!" Ukázala jsem na svého nepřítele, který se stěží dokázal hýbat. ,,Jistě má paní." Prohlásil fénix a než jsem se nadála, vzlétl mezi plameny a jeho tělo dopadlo přímo na mého nepřítele. Fénix se rozložil v ten nejkrásnější plamen, který jsem viděla a Takuyův otec se proměnil v prach. ,,Díky bohu." Před měsícem jsem o tomhle krásném zvířeti jen četla v knize a smála se představě, že bych tak mocné kouzlo někdy použila. Byla to pro mě jen pouhá iluze, když fénix vyšel z mého těla a pomohl mi k slastnému vítězství, ale i přesto jsem ještě nebyla připravena. Každé kouzlo přináší zodpovědnost. V tu chvíli se ozval výbuch a já jsem zůstala pohlcena plameny, které mě najednou chtěli zničit. Sbohem...

Protože jste si všichni stěžovali, že to jde všechno docela pozitivně, tak je tu další kapitola s malým překvapením protože už nám zbývají jen tři kapitoly a je konec. Ano už za tři kapitoly tahle slátanina skončí.( slyším radostné skandování všech co přečetli první kapitolu a řekly že je to hrůza.)

Coment&Vote

#DadaRac