Secret [DOKONČENO]

31. CO-TI-U-DĚ-LAL?

Padla jsem únavou na kolena a setřela jsem si pot z čela. ,,Už je to lepší." Řekla udýchaná Blue stojící nade mnou. Takhle aspoň vypadala větší. ,,Takže, proč ten náhlý zájem?" ,,Musím se sebou konečně něco udělat. Nepřijela jsem sem kvůli tomu abych se tu válela ne?" Blue souhlasně přikývla. Byla jsem za tu holku vděčná. Vždy mě dokázala odreagovat. S ní jsem přestala myslet na Takuyu a Sarah. Byla jsem aspoň na chvíli šťastná. Blue mi pomohla na nohy a já jsem se zadívala na zničený terč. ,,Tvé rány už jsou rozhodně silnější." ,,To ano ale furt..." ,,Nemusíš přece zabíjet. Od toho máš parťáka." ,,Jenže já chci být samostatná." ,,Caroline!" Mě jméno se rozneslo celou místností. Vykřikovala ho dívenka s dlouhými hnědými vlasy, které vypadali jako ovčí vlna. ,,Ahoj ovečko Shaun." ,,Přestaň si dělat prdel. Kvůli tobě jsem si nestihla pořádně usušit vlasy a tak tam mám tohle." Momo si prohrábla vlnu a zadívala se zasněně na mé rovné poddajné vlasy. ,,Kéž bych měla vlasy jako ty. Tvoje ti nepřekáží." ,,To protože je mám dobré vycvičené." Řekla jsem a pyšně jsem pohladila své vlasy se slovy hodné vlásky. ,,Takže povídej." Vzala jsem do ruky nový luk a natáhla jsem pomalu tětivu. ,,Co přesně chceš vědět Momo?" Zhluboka jsem se nadechla a s výdechem jsem šíp vypustila. Strefil se přímo do cíle. ,,Jak je to mezi tebou a Takuyou?" ,,Nejsme spolu." ,,Jak to?" ,,Tak to." Zahlédla jsem jak si Momo nervózně protáhlá prsty. ,,Co ti udělal?" ,,Nic." řekla jsem. Neměla jsem chuť se o tom bavit. Nebo spíše jsem nechtěla už plakat. ,,Caroline neser! Řekni mi CO-TI-U-DĚ-LAL!" Musela jsem se zasmát. Ona ta slova dokonce oddělila. ,,Momo já nejsem takové prase. Já nevím jak ty ale já většinou vykonávám potřebu na záchodě a ne v tělocvičně." ,,Carol!" Ozval se zvonek a já jsem hrábla po svém ručníku. ,,Uvidíme se zítra." řekla jsem směrem k Blue a zamávala ji na rozloučenou. Než jsem odešla z tělocvičny do sprchy, zahlédla jsem jak druháci po jednom vstupují dovnitř v čele s Takuyou. Ihned se mi sevřela hruď bolestí. Buď silná Car. Hlavně neplakej.

Navlékla jsem na sebe svoji školní uniformy a naházela jsem zpocené oblečení do tašky. Doběhla jsem ke skřínce, hodila do ní tu tašku a vzala jsem si učení na hodinu dějin. ,,Tady jsi!" Ozval se příjemný klučičí hlas a já jsem se zadívala na Kurovu postavu. ,,Ahoj." ,,Momo tě hledá." ,,Je moc zvědavá." ,,To všichni." ,,Ty ale ne." Zavřela jsem skříňku a vydala jsem se společně s Kurem do třídy. ,,A jsi v pohodě?" ,,Docela jo." ,,To jsem rád." Ozval se zvonek a já jsem se usmála. ,,Hodina začala." ,,Prosím tebe, jdeme na hodinu profesora Mumby. Ten než tam dojde tam já budu fotbalová hvězda." ,,To rád slyším. Dostanu nějaké volňásky na hru?" Do prdele. Otočili jsme se na zmiňovaného učitele a já jsem se nervózně usmála. ,,Ne jen, že máte pozdní příchod ale ještě si nevážíte dospělé osoby. Dnes zůstáváte po škole a napíšete mi esej o deseti tisíc slov o zákonech našeho státu." ,,Pane profesore, Car za nic nemůže ona měla praktické zkoušky." ,,To ale..." ,,Ne pane profesore je to i má chyba. Zůstanu s Kurem po škole a ráda napíšu tu esej." ,,Dobrá tedy uvidíme se po škole." ,,Zajisté." Jakmile jsme se ocitli v třídě všichni k nám zvedli své tváře a já jsem se najednou cítila nesvá. ,,Hlupáčku, mohla si jít domů." ,,Nerada nechávám své kamarády ve štiku." Kuro se jen usmál ale než se usadil pošeptal slovo jenž mi pozastavilo dech. ,,Dík."

Trochu uvolněná kapitola. Doufám že se zalíbí. Tak co líbí se vám Momo a Kuro? Já hrozně ráda za tyhle dvě postavy píšu. Oni jsou takový šílenci.

Coment & Vote