Secret [DOKONČENO]

11. Čekal sedm let, ta chvíle ho už nezabije.

Uběhl týden a mé rány konečně vymizeli. Rozhodla jsem se přestat skrývat a šla jsem do školy. Takuya se pro mě ten den nestavil. Vlastně jsem to tušila. Šla jsem pěšky když zastavilo vedle mě černé auto a z něho se na mě usmíval veselý blonďáček. ,,Nastup." Usmála jsem se jak jsem nejlépe dokázala a otevřela jsem dveře. Až po pár minutách jsem si všimla že na zadní sedačce spí Takuyo. ,,Měl toho moc. Proto ho dneska vezu já." Řekl zvesela Droy a já se radši nevyptávala. Usadila jsem se a přetáhla jsem si bezpečnostní pás přes sebe. ,,Takže konečně jdeš zase studovat?" Přikývla jsem. ,,Tvůj otec..." Mávla jsem rukou na signál, že nemám náladu se o tom bavit. Tohle bude poslední pololetí mého normálního studia. Poté nastoupím na školu Běžců Stínů. ,,Prý nastoupíš do ročníku pod nás." ,,Mohli byste přestat křičet." Šeptl Takuyo a přiložil si ruce na spánky. ,,Nemáš chlastat." Zmateně jsem se zadívala na chlapce s hnědými vlasy. ,,Takuyo?" ,,Ahoj Carol..." Šeptl a zase padl do spánku. ,,Jak jsem říkal bylo toho na něho prostě moc." Brzdy zapištěli a auto zastavilo přímo před školou. Všichni tři jsme vystoupili a Takuya se poté opřel o mé malé tělo. ,,Potřebuji si s tebou potom promluvit." ,,Dobře." Políbil mě na čelo a poté přešel k Droyovi a oba dva zmizeli v budově. ,,Hej Caroline!" Zakřičel na mě cizí hlas a já jsem se zadívala na neznámou hnědovlasou dívku utíkající směrem ke mě. Až když byla skoro u mě jsem si všimla starého náhrdelníku s přívěskem do tvaru M jenž jsem jí kdysi darovala. ,,Momo?"

Dívka doběhla až ke mě a objala mě kolem krku. ,,Slyšela jsem tu novinu! Tvůj otec volal mé matce a prý se příští měsíc stěhuješ ke mě. No není to skvělý?" Momo jsem neviděla už několik let. Vždycky k nám jezdili na prázdniny a táta říkal že jsou to starý známý. V tu dobu jsem ale nevěděla o dvojitém životě co vede. ,,Momo ty jsi běžec?" ,,Ne tak nahlas. To víš že jsem ty hloupoučká." Nikdy mě nenapadlo že by ta praštěná, copatá divoženka mohla patřit k nim. ,,Budeme prý společně studovat. No není to bezva." ,,Momo..." Šeptla jsem. ,,Neber si to takhle. Taky mi to řekli nedávno. Ber to jako novou šanci na nový život. Na dobrodružný život." ,,Jenže mě tohle neláká." ,,Z jiné stránky ty máš kratší vlasy? Jaký šílenec ti to takhle hrozně ostříhal?" Projela jsem si rukou po svém účesu a letmo jsem se usmála. ,,To jsem byla já." ,,Pane bože. No to budeme potom muset napravit. Tak zatím." Chytila jsem její malou ručku a přitáhla jsem se k ní. Tvář jsem zabořila do jejich zad a poprvé za ten týden jsem se zase rozbrečela. ,,Proč tu si Momo?" Momo se ke mě otočila a položila svoji ruku do mých vlasů. ,,Protože jsem snad tvoje kamarádka ne? Kamarádky si mají pomáhat." ,,Děkuji." ,,Co kdybychom se vykašlali na studium a došli si někam na kávu?" ,,Nemohu...Takuya...ehm někdo se mnou potřebuje mluvit." ,,Vykašli se na toho pitomce. On počká. Čekal sedm let aby s tebou mohl mluvit tak ještě pět minut počká." ,,Počkej jak sedem let?" Momo se letmo usmála a táhla mě směrem do parku. ,,Takuya se do tebe zamiloval na první pohled. To bylo kdysi. Jestli si pamatuješ na ten den kdy jsem přijela a on si s námi hrál na zahradě." Já jsem někdy v životě Takuyu viděla krom střední? Nedokážu si vzpomenout ani na ten den. ,,Asi spíše ne, protože tvůj táta ti potom určitě upravil vzpomínky. Ale od toho dne je do tebe Takuya zamilovaný a taky ten den dostal rozkaz že se k tobě nepřiblíží. Jenže láska si nedá poručit." Momo se zastavila a zahleděla se na mě. ,,Máš docela štěstí. Čekal na tebe celou tu dobu. Nedíval se po jiných. Čekal jen na tebe. Proto je teď tak mimo. Málem o tebe přišel..." ,,Momo odkud ho znáš?" ,,Je to bráchův spolužák." ,,Bráchův? Ty máš bráchu?" ,,Jo vidíš ty vlastně Tetsuyu neznáš. To je dlouhý příběh." ,,Momo..." ,,Kašli na to." Pochybně jsem se zadívala do její tváře. ,,Kašli na to..." ,,Dobře, dáme si tu kávu?" Momo zvesela přikývla a pokračovali jsme v cestě. Měla pravdu. Teď není čas na to být smutná. Musím si přece užít poslední chvíle v tomhle světě. Ještě že jí tu mám. Díky tati.

Další kapitola je na světě. Vůbec jsem nečekala, že by se někomu tenhle příběh mohl tak zalíbit. Děkuji vám že čtete.

Vote & Coment

PS. Nahoře máte Momo