Secret [DOKONČENO]

15. Hrajeme si....

První co jsem slyšela byl bratrův křik a pak silnou ránu jak Takuya spadl z postele. ,,Dobré ráno." Šeptla jsem se smíchem a pak jsem jen ucítila jeho dech na svém krku a kousanec. ,,Pitomče." Sáhla jsem si na krk a otočila se k němu. ,,Myslím, že už všichni ví, že jsem tu spal." ,,Co?" ,,Před chvíli tu byl tvůj bratr." ,,Do háje!" Vyskočila jsem z postele, ale než jsem stačila udělat krok, chytil mě za ruce a stáhl mě zpátky k sobě. ,,Takuyo..." Padla jsem na něho a uslyšela jsem jeho smích. ,,Teď už s tím nic neuděláš." Políbil mě do vlasů a já jsem se vrátila do té chvíle kdy jsem spala v jeho náruči. Byl to překrásný pocit bezpečí. V ten moment jsem věděla, že ho doopravdy miluji.

Ozvalo se zaklepání a já se musela zasmát, když brácha pomalu otevíral dveře. ,,Ehm...snídaně je hotová." ,,Už jdeme." ,,Rodiče tu nejsou...takže...." V tu chvíli jsem se přistihla jak si oddechuji a jak se Takuya zklidnil. ,,Hned tam budeme." Zavelel Takuya a Petr radši opustil pokoj. Takuya si mě k sobě přitáhl a políbil mě na čelo. Já jsem se po chvíli odtáhla a vzala jsem si oblečení. Takuya nezahálel vstal a vložil mi ruce pod tričko. ,,Chceš pomoc?" Otočila jsem se a vyplázla jazyk. ,,V pohodě. Tohle ještě zvládnu." ,,Škoda." Řekl a donutil mě celou znovu zrudnout. Odešel a já jsem se konečně ocitla sama. Začala jsem se oblékat a přitom jsem se zamýšlela nad dnešní situaci. Jsem sama doma se svým přítelem a křenem Petrem. Tohle nedopadne dobře.

Seskočila jsem poslední schod a ucítila jsem příjemnou vůni palačinek. Došla jsem do jídelny a musela jsem se nad tou situaci zasmát. Petr seděl na gauči a hrál videohru a vedle něho se nacpával Takuya palačinkou a komentoval jeho hru. ,,Takhle ne. Doprava. Říkám doprava! Vidíš teď si umřel. Měl si mě poslechnout a poslat ho doprava." ,,Sestro vem si svého boye někam jinam." Takuya se na mě otočil a vykouzlil svůj nevinný výraz. V tu chvíli, kdyby v místnosti nebyl Petr, dala bych mu všechno. Opravdu všechno. ,,Já za to nemohu, že má pravdu." Vzala jsem si svůj talíř a usadila jsem se vedle svého přítele. ,,Dej mi kousek." řekl a nakousl moji palačinku. ,,To je moje." Vztekle jsem ho bouchla do ramene a zakousla jsem se též. Byla výborná. Pohladila jsem svého šikovného bratra po hlavě, čímž jsem ho vyvedla z míry. ,,Do háje! Teď mě kvůli tobě zabili!" ,,Ne to je kvůli tomu že mě neposloucháš." Ozval se Takuya a ještě víc naštval nebo bratra. ,,Vy jste tak....tak... Argh!" Brácha odhodil ovladač a nechal nás osamotě. Musela jsem se hrozně smát. ,,Co si takhle zahrát?" ,,Klidně. " zvedla jsem ovladač a podala ho Takuyovi. ,,Dobře... "

,,Carol?" Stala jsem nad ním a snažila se svojí postavu donutit jít. ,,To že budeš tim ovladačem házet neznamená že budeš hýbat osobou! Zkus ty kombíky!" Musela jsem se zasmát. ,,Takuyo?" Klikla jsem na jeden z kombíků a ups... ,,Můžeš mi říct proč si na mě hodila granát?" ,,Řekl si ať mačkám kombíky tak jsem je zmáčkla." Ucítila jsem jeho ruce na svých rukou a pak jsem se...a fakt nevím jak... u něho v náruči. Ucítila jsem jeho dech a poté jeho rty na mých. ,,Prosím nechte si tohle do ložnice!" ,,Už si vychladl?" Zeptala jsem a Takuya si zakryl svoji tvář aby nebylo vidět, že se směje. Tenhle den stál za všechno...

Další kapitola tak trochu o ničem ale nebojte už se začne něco dít.

Coment & Vote