Marek nezklamal. Myslel to vážně. Opravdu nám zařídil nahrávání naší první písničky.
Já osobně jsem mu za to moc vděčná.
Dnes jsme se měli sejít před studiem přesně v pět. Pojedeme tam zase s klukama na motorkách. Těším se. Poslední dobou jsme se s Kubou dost sblížili. Jako ne tak, jak si myslíte, to určitě ne.
Prostě jsem ho jen víc poznala a jsme dobří kamarádi.
Zato s Dee je to takové... Nevim no... Od tý doby, co je s Filipem, mi připadá, že se chová jako on. Stává se z ní arogantní, namyšlená, nána, která když si dupne, tak má všechno.
Doma je ale v pohodě. Chová se tak jen před Filipem. Hrozné to je... Bavím se o tom hodně s Kubou, svěřila jsem se mu i s tím, že mám strach, že Deedee ztratím... Tehdy mě vzal kolem ramen a řekl: 'Všechno, co se děje, má svůj smysl, Tess.'
***
Sedím na posteli s MacBookem na kolenou. Projíždím si fotky. Fotky mojí rodiny. Ty, které jsem si tam nahrála, když jsme byli ještě s tátou v pohodě...
Smějeme se, objímáme se. A tahle... Slzy se mi derou do očí. To je fotka s mámou. Fotka s mojí maminkou, mojí nejmilovanější maminkou! Chybí mi... Jako nic na světě.
Vzpomněla jsem si teď, jak jsme byli jednou v Zoo. Všichni tři. Spolu. My. Dohromady, jako rodina.
"Mami, maminko! Podívej!" křičím
"Terezko, počkej, počkej přece na nás! My jsme s tátou hned u tebe, jo?" směje se máma, chytne tátu za ruku a dá mu pusu na tvář.
"Hele mami, dívej! Méďa! Méďo, méďo! Mami, on mě neposlouchá!"
"Terezko, medvídek toho má za dnešek určitě dost, pojď, půjdeme dál, jo?"
"Aaaaaa! Mamiiiiiii!" pištěla jsem
"Copak? - No jsou tam delfínci, že?"
...
Máma. Mamka. Maminka. Moje. Chci ji tady, zpátky...Chci rodinu, svoji rodinu!
ČTEŠ
V záři reflektorů
Teen Fiction...jsem vlastně obyčejná sedmnáctiletá holka... Obyčejná holka s neobyčejným příběhem. ^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^ Příběh dívky, která to nemá v životě jednoduché... Potřebuje zpěv, tanec, lásku, rodinu, přátele, ... Ale ne všechno je v životě zadarmo...
