...jsem vlastně obyčejná sedmnáctiletá holka... Obyčejná holka s neobyčejným příběhem.
^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
Příběh dívky, která to nemá v životě jednoduché... Potřebuje zpěv, tanec, lásku, rodinu, přátele, ...
Ale ne všechno je v životě zadarmo...
Ráno jsem se vzbudila kolem osmé. Do školy jsem nemusela. Byl státní svátek. Vzala jsem si noťas a šla dolů na snídani. "Dobré ráno, Terezko, jak se u nás spalo?" usmála se maminka Dee "Moc dobře. Ještě jednou děkuji..." "Terezko, říkala jsem, že nemáš děkovat, že je zo samozřejmost,"
Vděčně jsem se na ni usmála. Sedla jsem si ke stolu a nalila si do hrnku kafe. Otevřela jsem Mac a...
SEDMNÁCTILETÁ TEREZA SCHWARZ JE POHŘEŠOVANÁ! JAKÉKOLI INFORMACE HLASTE, PROSÍM, NA LINKU 156!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bože můj! Co...? Co to má být? Jak pohřešovaná? To není nožný... Ale to musím být já... Ta fotka... "D-d-dee? Pojď sem... Dívej..."
"Cože? Jak jako pohřešovaná? Vždy5 jsi tady a... Měly bychom zajít co nejdřív na policii a říct nim, že jsi v pořádku. Nejlíp hned. Stejně nemáme co dělat, ne?" Jen jsem přikývla. Za chvilku jsme už šly spolu po ulici směrem k policii. Ani jsem neměla strach. Ale i tak, čím blíž jsme se blížily k domu s velkým nápisem MĚSTSKÁ POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY, měla jsem dost zvláštní pocit. Takový pocit... Že jsem něco provedla... Pocit viny.
***
"Takže vy jste teda po tom, co vám váš otec hrozil smrtí opustila svůj dům. Je to tak?" Mladá, ale výrazně zkušená policistka se procházela po místnosti a pohrávala si s propiskou. "Ano." řekla jsem jen "Pokud tomu tedy dobře rozumím, nejednalo se tedy o žádnou pomstu vašemu otci, nebo tak nějak?" "To určitě ne. Měla jsem strach. Ono, když vám člověk vyhrožuje, bodá nožem do vašich dveří od pokoje a ještě křičí, že jste děvka a že vás zabije... Prostě jsem se bála, že mi něco udělá, už předtím mi dal pár ran. I do mě kopal a..." - přerušila mě "Dobře, podepište se tady, teď ještě jděte za kolegou o patro níž do místnosti číslo 32. Naschledanou." řekla a napřáhla ke mě ruku "Nashledanou." pípla jsem a odešla.
Deedee semnou dovnitř nesměla. Tak čekala na lavičce v chodbě. "Tak jak?" "Ještě o patro níž..."
***
"... no, vzhedem k tomu, že nejsi plnoletá, budu zde potřebovat někoho dospělého... Kde vlastně teď bydlíš?" "U kamarádky, čeká na chodbě. Mají obrovský dům a její bratr je teď v Americe, tak bydlím u něj v pokoji..." "Je mi to líto, ale nemůžu s tebou dál jednat, pokud ti nebylo osmnáct. Moha bys ale přivést mamku té tvé kamarádky..."
"Dobře, pokusím se. A teda to, že jsem pohřešovaná..." "Pátrání je zrušeno, o to se nestarej" usmál se a otevřel dveře na znamení, že mám odejít...
