"Je - já - promiň, neviděla jsem tě, - já - je - ono - totiž já jsem..." blekotám
Položil mi ruku na čelo. "Celá hoříš. Pojď, vezmu tě k nám. Je ti dobře? Slyšíš mě? Tess? Haloo? Slyšíš mě?"
Najednou jsem si to uvědomila. Kuba semnou třásl. Stojím na chodníku vedle něj. Podpírá mě.
"Slyším" pokusím se o úsměv
"Tak pojď, trdlo," řekl a někam mě vedl.
***
Zdá se mi sen...
Svítí slunce. Jsem tam já a Dee. Sedíme spolu zády k sobě na obrovské louce. Pobrukujeme si nějakou písničku. Najednou jsem na pódiu a v ruce držím mikrofon. Vedle mě stojí Adam. Stojí tam a dívá se na mě. Taky drží mikrofon. Usměju se a on na mě. Začnu zpívat cosi neznámého. Zpíváme spolu.
Teď zase jsem najednou doma. S mámou! Mamka uvařila špagety s fazolkama. Ty mám nejraději! Sedíme spolu na gauči, smějeme se. Koukáme se na Foresta Gumpa. Je to úžasné.
Teď... Teď ale... Tma. Černočerná tma. A pozor! Světla! Červená, zelená, modrá... Rozsvěcuje se. Jsem... Jsem... v bordelu? Cože? Nechápu to... Jdu najdenou ven a vytáhnu z kapsy krabičku Camelek. V klidu si ji zapálím a pokuřuju si tam. Nerozumím tomu - nekouřím! Okamžitě zapaluji další cigaretu. Přijde ke mě nějakej týpek a cosi huhlá. Dám mu facku a vyfouknu kouř. Asi pět minut na to přijde další borec, o trochu hezčí, než ten předešlý.
Evidentně i odvážnější. Začal na mě sahat a lepnul mě po zadku. Tak jsem mu taky jednu vrazila... Xicht má celej od krve...
Potom jsem měla před očima bílo...
Do očí mi svítilo nepříjemné světlo. Slunce. Ráno! Doprdele! Ne, ne ne!
"Kde to jsem?"
"U mě doma." směje se.
To mám dežavi? Pomyslela jsem si...
Jako bych už na takové sedačce jednou ležela...
"Aha. Jo, už si vzpomínám..." posadím se. Kuba mi sedí v nohách a usmívá se jako sluníčko. Rozhlížím se po pokoji. Jako bych už tady někdy byla... To je ale hloupost. U Kuby jsem poprvé...
Projíždím očima jednotlivé stěny.
A na té jedné je fotografie...
A na ní... Zaječím co nejvíc to jde. Prudce se posadím a přimáčknu se ke Kubovi.
"Co se stalo? Co je? No tak, Tess..."
"Ten! To je on! Ten hajzl!" ukazuju na fotku
"Jaký? Jaký hajzl? Co to plácáš?"
"Ten, ten co mě tam v tom parku... Co mě tahal do keřa!" hysterčím "Je to on! Je to on!" vztanu a zapotácím se. Kuba mě chytil a chtěl mě posadit. Já jsem ale šla k té zdi. Šla jsem k ní.
Vzala jsem fotografii z háčku a donesla ji Kubovi. Byli tam dvě holky a dva kluci. Jeden z kluků byl Kuba. To bylo jasné.
"Ten! Tento! Hajzl!" křičím
"Co? Co ti udělal?" nechápe Kuba
"Nevim. Chtěl mě asi ublížit nebo... Nebo nevim..."
Celé jsem to Kubovi převyprávěla. Jak mi přišel dopis... Jak mě pevně držel. Jak jen to samotné sevření bolelo... A jak mě táhl, kdo ví kam...
Kuba mě celou dobu poslouchal a ani jednou nepřerušil. Vzal mě kolem ramen a po chvilce řekl...
"Zase Dave!" procedil mezi zuby, ale pak, jakoby nic řekl:
"Já si s bráchou promluvím, neboj se." usmál se a objal mě.
ČTEŠ
V záři reflektorů
Novela Juvenil...jsem vlastně obyčejná sedmnáctiletá holka... Obyčejná holka s neobyčejným příběhem. ^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^ Příběh dívky, která to nemá v životě jednoduché... Potřebuje zpěv, tanec, lásku, rodinu, přátele, ... Ale ne všechno je v životě zadarmo...
