...jsem vlastně obyčejná sedmnáctiletá holka... Obyčejná holka s neobyčejným příběhem.
^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
Příběh dívky, která to nemá v životě jednoduché... Potřebuje zpěv, tanec, lásku, rodinu, přátele, ...
Ale ne všechno je v životě zadarmo...
Terezo, už dlouho na tebe myslím. Líbíš se mi. Tvoje oči, tvůj úsměv... Jsi dokonalá. Není na tobě nic, co by se nedalo milovat. Zamiloval jsem se. Do tebe, Terezo. Chci se s tebou sejít, ale osamotě, ano? Chci Tě znovu vidět. Chci Tě vídat, vídat každý den.
Terezo, přijď prosím ve čtvrtek, 5.1. do městského parku. Sejdeme se v 16:00 ano? Prosím, přijď. Záleží mi na tobě...
Co to...? Kdo to...? Anonym. Bez podpisu? Co to má znamenat...? Kdo to psal? Proč se semnou chce sejít? Dělá si legraci? Kdo to vůbec je?!
V hlavě mi kolovalo tolik otázek. Četla jsem si znovu poslední řádky... 5.1.! To je dnes! Dnes je 5.1.! Hodiny! Hodiny! Kolik je hodin? Je 14:45. Stíhám... Park je odsuď tak třicet minut rychlou chůzí...
Oblékla jsem si červené legíny a zimní šaty, co jsem dostala od Deedeeiné mámy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzala jsem si svou oblíbenou malou kabelku a vyrazila. Sluchátka v uších, hudba na plné koule.
Jdu ulicemi, kolem mě tolik dětí, maminek s malýma miminkama. Tatínci s malýma holčičkama za krkem... Šťastní rodiče... Rodiny. Rodiny. To, co já nemám. Rodina. To mi chybí. Rodina. To je to, co hledám, ale už nenajdu. Nemám nikoho. Nikoho!
