Všechno teď plynulo strašně rychle. S Kubou jsme náš vztah nějak nerozhlašovali. Kdo se zptal, tak se to dozvěděl. Kdo se nezeptal nevěděl. Chodili jsme teď skoro každý den ven.
Deedeeina mamka nebyla zrovna nadšená, že jí hnípám celý den doma, ona totiž, jako spravná matka, Deedee sehnala školu, takže Dee už normálně hodí do školy. Její mamka jí to ještě zařídila tak, že nastoupila už takto na jaro a asi si myslí, že když vrazí všechny peníze co má na doučování pro svou 'milovanou dcerku', že Deedee zvládne už letos - takže už tento květen odmaturovat. Nevím no... Ale podle toho, co si pamatuju ze základky, tak se Dee moc dobře neučí, tak jí moc nevěřím.
Blížily se moje narozeniny. Moje osmnáctý narozeniny. Kuba říkal, že osmnact není jen tak a že to musíme pořádně oslavit.
Jestli se divíte, jakto, že už jsem normalně pila alkohol a osmnáct mi bude až teď, tak se podívejte na čtrnáctiletý děcka kolem sebe. Ty už taky pomalu chodí s flaškou od rumu po ulici... Navíc, mě to neměl kdo zakázat.
Odpoledne jsem měla sraz s Kubou a šli jsme k němu, protože se semnou chtěl domluvit na tu oslavu. Ne, nejsme jak malí, abychom si připravovali tajné oslavy a podobně. Prostě jsme se dohodli, že mi s tím vším Kuba pomůže.
***
"Tak si hlavně sepiš, koho tam budeš chtít pozvat. Na, tady máš papír tak piš rovnou." podal mi blok a pero
Nakonec seznam vypadal asi takto:
Deedee Sabina Lukáš
Filip Eliška Honza
Dave Ráďa Tom
Klára Wanda Jirka
Petra Ivet Libor
Simča Ola Marek
Kajka Ondra Marek (4U)
Plus ještě Kuba, a počítáme, že někteří si možná dotahnou holku mebo kluka... Doufám, ale že ne.
"Tak je to dobry ne?"
"Jo, stačí. Už jsem volal do toho baru, takže tam máme rezervačku na příští črvrtek. Dobrý, ne?" zasmál se
"Děkuju, jsi zlatej!"
"Není za co. Bude párty, uvidíš."
***
Když jsem se vratila od Kuby domů, šla jsem do pokoje si odložit věci a převléct se. Šla jsem zpátky dolů a sedla si na sedačku. Chtěla jsem si něco pustit ale přišla Deedeeina mamka.
"Terko, vypni to!"
"Ano?" vypla jsem televizi
"Musíme si vážně promluvit."
"No?"
"Za týden máš osmnáct a už budeš dospělá. Měla by ses o sebe už umět sama postarat. Navíc... Tomáš se bude vracet v dubnu z Ameriky a nevím, co by na to řekl. A ne-"
"Chcete abych odešla. Rozumím."
"Nechtěla jsem, aby to tak vyznělo."
"Ale vyznělo to tak. Takže se mám jako sebrat a jít pryč, jo?"
"Do dubna" sklopila oči
"To můžu rovnou odejít zítra." prsknu
"Ale ne, Terezko, duben je daleko, do té doby tu klidně můžeš být..."
"Ale já nechci."
"Co- Prosím?"
"Nechci."
"Jakto, copak se ti tady nelíbilo?"
"Líbilo. Moc. Ale už nelíbí, víte?"
"Ale noták, Terezko, nebuď jak malá."
"Do dubna? To je za měsíc. Nepřipadá mi to jako hodně času." zvedla jsem se ze sedačky, obešla jsem ji a zamířila nahoru do pokoje.
ČTEŠ
V záři reflektorů
Teen Fiction...jsem vlastně obyčejná sedmnáctiletá holka... Obyčejná holka s neobyčejným příběhem. ^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^ Příběh dívky, která to nemá v životě jednoduché... Potřebuje zpěv, tanec, lásku, rodinu, přátele, ... Ale ne všechno je v životě zadarmo...
