"Ty? Tak co tam dělal Dave? Počkat - to jako znamená... - To... Vážně?"
nemohla jsem tomu uvěřit.
"Jo," podíval se do země "je to tak..." teď se mi upřeně podíval do očí. Mohlo to být jen pár sekund, ale mě se to zdálo být jako věčnost. Ztratila jsem se v jeho zelenkavých očích. Připadalo mi, jako kdybych mu viděla až do duše. Jako bych teď mohla o něm zjistit úplně všechno.
Teď jsem se konečně sama nad sebou zamyslela. Jak to vlastně je? Co se to tady kolem mě děje?
Adam? Nikdy!
Dave? Už víme svoje...
A Kuba? Kuba!
Vždyť krom jeho úžasných vlasů, andělského úsměvu, neodolatelného hlasu, pevného objetí, cílevědomého povzbuzování, trhlých nápadů..
!! Pane Bože !!
"Líbíš se mi. Už dlouho. Mám tě rád. Není na tobě nic, co by se nedalo milovat. A tvůj hlas..." nedopověděl.
Nenechala jsem ho. Dlouze jsem ho políbila.
Viděla jsem jeho nechápavý pohled. Nic neříkal.
Stáli jsme tam tak naproti sobě a nic jsme neříkali. Mohli jsme tam takto stát i několik minut.
"Tess, já..."
"Já tě taky... Teď, když jsi mi to tady tak hezky všechno řekl..."
"Chtěl bych s tebou chodit." vychrlil
V hlavě mi se mi znovu přehrávalo pár prožitých momentů...
"Jseš malá děvka. Děvka jsi!"
"Nejsem! Jak to můžeš říct?"
"Pche! Stačí se podívat, každej týden se couráš s jiným! Co týden! Každej den se taháš s jinačím!"
~~~~~~~~~~~~~~~~~
"... tvoje nákupy v lékárně - pro antikoncepci si tam chodíš jak pro chleba do pekárny!"
"To nebylo pro mě!" ječela jsem
"Hele, nezajímá mě na co potřebuješ tři tuny antikoncepce. Spi si třeba s půlkou města! Jsi děvka. A tohle děvky dělaj. A tečka." ušklíbl se
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
"... Adame," chytla jsem ho za rameno a zastavila se sním. Podívala jsem se mu do očí.
"Taky chci začít znovu. S tebou!" Podíval se na mě. Usmál se a objal mě.
"Ty moje sluníčko!" řekl a dal mi pusu
"Chyběl jsi mi," přiznala jsem
"Už tě nedám! Nikomu!"
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Bylo mi to jedno. Co bylo, bylo. Teď je teď.
"Šla bys zítra semnou někam?"
"Kam?"
"Kamkoliv..." usmál se "... tak víš co? Zítra, o půl druhé mě čekej, okey?"
"U mě doma? - Teda jako u Deedee?"
"Jo, přesně tam. Hele, už budu muset jít... Promiň. Zítra?"
"Zítra." usmála jsem se a nespouštěla z očí jeho úžasný úsměv.
Něžně mě políbil a stisk mi ruku.
Přemýšlela jsem, jestli jsem neudělala chybu. Ne. Ne, neudělala. Je to ten pravej.
Kuba.
Je to můj malej milej Kuba...
ČTEŠ
V záři reflektorů
Teen Fiction...jsem vlastně obyčejná sedmnáctiletá holka... Obyčejná holka s neobyčejným příběhem. ^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^ Příběh dívky, která to nemá v životě jednoduché... Potřebuje zpěv, tanec, lásku, rodinu, přátele, ... Ale ne všechno je v životě zadarmo...
