Procházím velkou, zrezivělou bránou. Začínám mít trochu strach... Vždyť se ani nepodepsal! Kdo by to tak mohl být?
Pomalu se blížím údajně nejstaršímu stromu ve městě. Stojí ve středu parku. Projdu kolem něj a mířím ke zdi naproti. Je celá počmáraná a popsaná a pokreslená. Je to něco jako Lenonova zeď v Praze. Lidé si sem píšou, co chtějí.
Jdu podél zdi a prohlížím si nápisy a obrázky. Je 15:35. Ještě půl hodiny...
Procházím se dál. Uviděla jsem tam nápis. Nápis, ktery ve mě vzbudil spoustu dojmů...
Navždy, by bylo málo...
T+A
Stále tam byl! Byl tam! Ne... To není možné... Vzpomínám si...:
...
"Pojď! No pojď, ještě kousek..." směje se
"Adame, tak co to bude?"
"Počkej a uvidíš... No pospěš!"
"Kde to jsme?"
"Na tajném místě." pousmál se
"Ne, vážně, kde to jsme? Áďo... Nenapínej mě, kam jsi mě to odvedl? A už mi to sundej. Sundej mi tu hadru z očí, jsem jako Bystrozraký" směju se já
"Můžeš!"
"- - - - - A-a-ad-Adámku!" vrhnu se mu kolem krku "to je nádherný, děkuju moc!" zajíkám se
"To je jenom a jenom pro tebe, Terezinko moje" políbil mě a objal mě
"Dívej -" vytáhl spreje z batohu a zavedl mě ke zdi. Podal mi sprej do ruky a mou ruku nepouštěl. Spolu jsme nakreslili na zeď krásné srdíčko. Potom si vzal Adam svůj červený sprej a napsal: Navždy, by bylo málo...
A já jsem pod to připsala T+A
...
Panebože! Už je 15:57... To jsem tam stála tak dlouho? Musím jít ke stromu. K tomu nejstaršímu, uprostřed parku, tam se snad sejdeme...
Ale... ale počkat!
Někdo tam stojí!
Je otočený zády a má na hlavě čepici. Nevidím mu do tváře.
Je to on?
Je to ten "neznámý" ?
ČTEŠ
V záři reflektorů
Teen Fiction...jsem vlastně obyčejná sedmnáctiletá holka... Obyčejná holka s neobyčejným příběhem. ^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^ Příběh dívky, která to nemá v životě jednoduché... Potřebuje zpěv, tanec, lásku, rodinu, přátele, ... Ale ne všechno je v životě zadarmo...
