V záři reflektorů

17*

Hned, co jsem zazvonila, mi Adam otevřel. Beztak zas vyhlížel kukátkem!
Byla už tma. Blížil se prosinec, a tak ani teplota vzduchu venku nebyla nejpříjemnější.

(Pokud se divíte, jak to, že mám po přijímačkách a je začátek zimy tak vám hned odpovím. Na konzervatoře a obecně na školy s talentovými zkouškami se chodí k přijímacímu řízení na podzim.
Nevím proč, prostě to tak je.)

"Ahoj," pozdravila jsem první
"Ahoj!" řekl Adam a objal mě "pojď dál, mám připravený nějaký filmy."

Vešla jsem do jejich bytu. Už jsem to tam znala. Celkem dobře. Když jsme spolu byli předtím, chodívala jsem sem pořád. Doučovala jsem Adama ruštinu a sem tam i děják.
Prošla jsem dlouhou předsíní a zkušeně odbočila do prava, kde byl obyvák. Na konferenčním stolku ležely talíře s jednohubkama a skleničky s perlivou vodou.

Nabídl mi, abych se posadila na sedačku. Strčil flešku ze zadu do televize a cosi klikal na ovladači. Já jsem si zatím hladila jeho psa.

Má nádhernou fenku amerického pitbula. Je celá černá s bílou náprsenkou a čumákem. Jmenuje se Worry. Má teprve půl roku, ale už úžasně poslouchá na všechny základní povely. Adam si s ní dal asi pěknou práci. A jak se mu to vyplatilo.

Dřív mívali také pitbulku, Kaisu. Ta jim ale umřela, snad týden před naším rozchodem. Dožila se krásných 14 a půl let. Měla jsem ji moc ráda. Byla velkej mazlík...

Zpátky do reality.
Adam vybral film. Neznala jsem ho. Byl to nějaký snad horror, nebo co... Opřela jsem se a udělala ji pohodlí. Adam si sedl vedle mě.

Chvíli jsme se koukali a pak Adam najednou zmizel do kuchyně. Vrátil se s flaškou bílého vína.
"Dáme si?" mrk na mě. Moc nepiju.
"Asi ne... Díky." usmála jsem se. On ale stejně přinesl dvě skleničky, nalil do obou přiměřeně vína. Vzal jednu do levé ruky a pravou chytil mou ruku. Vtiskl mi sklenku do ruky. Potom vzal svou a ťukli jsme si. "Na tebe!" řekl...

_____________________

Mám v sobě dvě a půl skleničky vína. Cítím, že už jsem trochu přiopilá. Adam si vždycky dal semnou, ale on byl prostě zvyklej.

"Ááááááááááá! Henry, pomóc!"

Lekal jsem se. Byl to horror. Nechutnej. Samým úlekem jsem se přitiskla k Adamovi a držela ho oběma rukama za rameno. Bála jsem se. Nedojdu domů. Jsem celkem ožralá, budu se motat a navíc budu mít strach, že mě po cestě přepadne nějaký masový vrah...

"Bojím se." přiznala jsem nakonec
"Neboj," vzal mě levou rukou za pas
"Kdy to končí?"
"Nechceš se na to už koukat?"
zavrtěla jsem rozhodně hlavou, že ne
"Tak to zastavíme." vypl to. Konečně!

Seděli jsme tam, na sedačce, půl jedenácté pryč, láhev od vína prakticky prázdná... Držel mě pořád jednou rukou za pas. Přivinula jsem se k němu blíž a položila hlavu na jeho rameno.
Bylo ticho, jen tikot hodin se nesl bytem. Cítila jsem v sobě alkohol. Nepříjemné to bylo až až. Natáhla jsem se pro jednohubku abych tu pachuť zahnala.

Adam mě popustil a když jsem dosedla, ucítila jsem jak se jeho ruce držely za ty mé. Podívala jsem se na něj. On se jen usmál. Podal mi víno a já -ani nevim proč - ho vypila. Dal si taky.

***

Je tři čtvrtě na jednu. Ležím na sedačce Adamovi s hlavou v klíně. On si hraje s mýma vlasama. Usnula jsem.
Mohla jsme spát tak... dvacet minut? Před sebou jsem měla panáka slivovice. Podívala jsem se na Adama a ten jen přikývl. Ťukl si semnou a já ji do sebe s nechutí kopla. Brrr....

***

Za pět minut čtvrt na dvě.
Adam mě hladil po ruce. Usmála jsem se a posladila se. Dala jsem mu pusu.

"Jsem rád, že tě mám zpátky." řekl a pusu mi oplatil.

To ale nevěděl, co se stane v přístích hodinách.