12*

62 3 3
                                    

"Co vlastně budeme zpívat?" zeptala jsem se

"Cestu. Znáš, ne? Od Kryštofa a Kluse." zakřenil se Jakub a Deedee se koukla po Filipovi. "Jo znám, ale které části budeme s Dee zpívat?" "Tak za prvné budete každá zpívat sama," mrkl Filip na Deedee "a za druhé - na!" hodil po mě text. Máš to tam žlutě zvýrazněný. Dee to má modře. To měla zpívat Gába."

____________________

Jakub mi ukázal šatnu. Byla to taková malá místnůstka. V pravo byla taková lavička. Jestli se tomu teda dalo říkat lavička. V levo bylo zrcadlo. Veliké zrcadlo. Za rohem byla obrovská skříň. Nahléhla jsem do ní. No vypadly na mě jakési deky a tak tak jsem zadržela madraci, která tam byla DOST nešikovně opřená o záda skříně.
Na lavičku jsem si položila kabelku a vzala do ruky text. Moc tam toho nemám... Nevadí. Aspon se to líp naučím. Nechala jsem tam texty a kabelku (mobil jsem si vzala) a odskočila jsem si na záchod. Potom jsem si šla okouknout pódium. Paní Smoradová nám rozezpívání posunula, tak jsem měla času a času. Prošla jsem si celý sál.

"Tobě je kolik?"
"Kubo! Lekla jsem se, sedmnáct..."
"Promiň" sklopil zrak "aha, tak to jo..."
"A tobě?" usmála jsem se na něj
"Osmnáct. Jsem zvědavej!"
"Na co?"
"Na ten výstup. Jestli to pokazíme."
"Ty sééš!" smála jsem se a šťouchla ho

Tak jsem si s ním celkem pokecala. Je fajn. Super kámoš. Zjistila jsem, že má mladší ségru, že je jí třináct a že je strašně trhlá. Tomu jsem se smála. Pak jsem si vyslechla, že prej se pořád směju a že jsem stejně trhlá jak ta jeho sestra. Fakt kámoš.

Kuba už šel pro paní Smoradovou, že jsme připravení na rozezpívání. Šla jsem si ještě do šatny pro text.

Na dveřích veliký nápis

PŘEZOUVEJTE SE PROSÍM

jsem nemohla přehlédnout (i když jsem ho na poprvé opravdu přehléhla :D)...
Zula jsem si teda své boty, nechala je na rohožce před dveřmi a vešla, jako by nic.

Co jsem ale uviděla v šatně... z toho mi šla hlava kolem...

V záři reflektorůKde žijí příběhy. Začni objevovat