34*

41 4 1
                                    

"Tess? Přišel ti dopis!" hulákala Dee
"Mě? Kdo by mi psal?" smála jsem se.

Ale opravdu. Dopis ve sněhově bílé obálce byl opravdu adresován jen a jenom mě... Od koho asi je?
"Díky," kývnu směrem k Deedee a otočím se k odchodu. V tom měl ale chytla za rameno.
"Včera to bylo boží! Musím ti toho ještě tolik povyprávět!" řekla mi nadšeně.

Byla včera s Filipem na rande. Vrátila se pozdě v noci, vzbudila mě, třískala dveřima jako by celej dům nespal.
Já nevím... Filip mě teď nějak... Vadí,... Nebo ne vadí, ale... Je divnej. Od tý doby co je s Dee se chová jako debil. Nevím co si o něm mám myslet. Působí teď na mě, jako kluk, co chce holku jen do postele a na líbání. Že chce jen tohle. Že nic víc neřeší... Tak fakt nevím... Mám to Deedee říct?

"No, tak povídej," vybídla jsem ji. Zašli jsme k ní do pokoje a já si sedla do křesla. Dee naproti mě na její postel.

"Bylo to luxusní! Byli jsme v klině, potom mé vzal fo takovýho parčíku a... podívej! Jakou máme luxusní fotečkuu!" juchala si a hledala v mobilu... "Tady je!" :

"Kdo vás fotil?" "Na samospoušť

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

"Kdo vás fotil?"
"Na samospoušť. Z pařezu." smála se a zhasla mobil.
"Aha, tak to jo..."
"No a potom jsme šli pomalu domů. Bylo to úžasný... Tess, on je ten nejlepší kluk, kterého jsem kdy mohla poznat!"

Svírala jsem v ruce obálku. Nervozně jsem ji žmoulala... Co mám dělat?
"Hele, už půjdu, musím ještě něco to... Neva? Jako - to..." blekotala jsem
"Neva..." pousmála se Deedee

***

Šla jsem do pokoje a obálku hodila na postel. Převlékla jsem se do domácího. Sedla jsem si na postel.
Vzala do rukou obálku.
Rozbalila jsem ji...

To co tam bylo... To... Ne... Ne!

V záři reflektorůKde žijí příběhy. Začni objevovat