V záři reflektorů

31*

Je to tady. Den, kdy poprvé nahrajeme naši první písničku! Tolik se těším! Bude to bomba!

Jedeme zase na motorkách do studia. Tam už nás čeká Marek.

"Čaute, Tussláci" uchechtl se Marek
"Ahoj,"
"Zdarec,"
"Čáu!"
"Ahoj," pozdravila jsem jako poslední.

"Tak pojďme, ukážu vám, jde budeme nahrávat" řekl a vešel do obrvských dveří studia 4U. Zase jsme se chvíli motali v chodbách až jsme nakonec zamířili do místnosti hned vedle kanceláře studia (tu nám Marek ukazoval, když jsme tam byli poprvé).

Luxus! Místnost byla vymalovaná světle zelenou barviu a černě na ní vyobrazeny siluety zpěváků, kytaristů a pianistů... Mega! Byly tam čtyři takové... Dalo by se říct 'barové' židličky, na kažné byly položeny sluchátka a naproti jednotmivým židlím byly mikrofony. Ne takové ty... Normální :D Byly to nahrávací mikrofony. Bylo to úžasný! Připadala jsem si jako v ráji.

Co jsem taky zapomněla zmínit, že píseň, kterou se chystáme nahrávat pro nás složili nějací skladatelé ze studia. Text jsme dostali zase i s akordama asi před týdnem, abychom se ho naučili a znali melodii.
Naučila jsem se ji za chvíli. Doma - teda jako u Deedee doma jsem si ji pořád dokola přehrávala na kytaru i na klavír. Úžasná melodie. A ten text byl suprovej. Měl totiž nějaké sdělení - a to se mi na něm líbilo...

"Tak prosím," kývl Marek. Vyšla jsem jako první a sedla si na židličku nejvíc v pravo. Až teď jsem uviděla něco, co zpoza dveří vidět nebylo.
Naproti židlím byla prosklená zeď, za kterou byla jakási 'minimístnůstka'. Byl tam obří pult s snad miliiny tlačítek, koleček, všechno možné...
Seděli tam dva chlapíci - nebo spíš kluci by se dalo i říct. Jeden mladší, jeden o trochu starší. Ten na pohled mladší byl spíš takový sportovní typ, měl neodolatelně vypracované tělo... A druhý... Ten druhý...