Project Europa 3 - Začátek mého konce [CZ]

7. Kapitola

S povzdechem se ohlédnu ke svojí posteli. Spí na ni ta dívka. Po tom, co jsem přišel na její původ, jsme spolu nepromluvili. Hlavně kvůli tomu, že po chvíli usnula a já na gauči v obývacím pokoji taky. Chtěl jsem se ji na to zeptat hned potom, co se vzbudí, ale... Pochopil jsem, že to, co bych chtěl slyšet, by mi stejně neřekla. Protože ona si to nepamatuje. Věděla to, ale pak se něco stalo a ona to během vteřiny zapomněla. Ale co to bylo? Co to způsobilo? Ubíjí mě, že to nevím. Že po odpovědi slepě tápu. Už vím, jak se cítí lidé bez očí. Je to nepříjemný pocit, na který se však dá zvyknout. Pokud samozřejmě chcete.

Znovu se zadívám na fotku ve své ruce. Europa. Čekal jsem, že tam někdo žije, ale... dobře, popravdě jsem čekal něco zvláštnějšího. Jediné, co je na této holce divné, je její schopnost mluvit plynule v různých jazycích. Což mě přivádí na myšlenku, jestli obyvatelé Europy mají svůj vlastní jazyk. Bylo by úžasné, kdyby ano. Hned bych se tam určitě přestěhoval a začal se ho učit. Protože ta představa, že bych utekl před tím, co je tady... je nádherná. Útěk plánuji poslední dobou více než často. A tohle je skvělá příležitost. Odletět tam a zůstat zde až do své smrti.

Ze snění mě vytrhne hlasitá rána a následné bolestné zaúpění. Obrátím oči vsloup. Možná vezmu zpátky to, že na Europě existuje někdo inteligentní. I když... ne, vážně to beru zpátky.

S bolestnou grimasou na tváři se ta dívka zvedne ze země. Vlasy si přitom přehodí dozadu, aby ji nezakrývaly oči. Až potom si všimne mého pohledu. Téměř okamžitě se ušklíbne. „Děkuji, že se mnou soucítíte."

Pokrčím rameny. „Empatie musí být vždy na místě. Bez ní by byl svět chladný."

„Tak chladný, jako jste vy?" Ze začátku jsem zticha, než se po opravdu dlouhé době upřímně od srdce zasměji. Nemůžu jinak. Tohle dítě mě svým přemýšlením baví, to nejde popřít. Už dlouho jsem „člověka" jako je ona nepotkal. Chybělo mi to, to si musím chtě nechtě přiznat. Je spousta osob, které se snaží lidi bavit různými vtípky a historkami ze života. Nic se však nedokáže vyrovnat naivním jedincům, kteří věří v to, že svět je spravedlivé a naprosto jednoduché místo. Protože to je největší lež, jenž kdy vznikla.

Nakonec však svůj smích uklidním. Otřu si oči a věnuji ji další ze své série chladných pohledů. „Pokud jsi mě tímto chtěla urazit, tak se ti to moc nepovedlo. Beru to spíše jako lichotku a důkaz toho, že působím na okolí správně."

Nakloní tázavě hlavu na stranu, jako dítě, kterým ostatně i je. „Co je na chladnosti tak dobrého?"

„Spousta věcí. Chceš je snad vyjmenovat?" Jedno obočí mi zamíří v tázavém gestu do výšin. Kývne téměř okamžitě hlavou na souhlas. To je všechno, co mi stačí k tomu, abych začal s vysvětlováním.

„První ze všeho, nemá ti co ublížit. Ať ti kdokoliv udělá cokoliv, nedotkne se tě to. Všechny city samy od sebe zmizí tak rychle, jako se objevily. Proto můžeš mluvit s kýmkoliv o čemkoliv. Protože na to prostě máš. Druhá věc je naprosto primitivní. Lépe se tak žije. Žádné zbytečné starosti, žádné ubírání pozornosti, prostě nic z toho. A to musíš uznat i ty sama, že tohle si přeje snad každý. Být bez problémů a všelijakých starostí. Je to překrásná představa. A za třetí...," odmlčím se na efekt, „... řekněme, že oba důvody dříve uvedené."

Ze začátku jde vidět, že to ještě jakž takž chápe. Na konci však má obočí u sebe ve zmateném gestu. Alespoň tak to vypadá, dokud nepromluví: „Na to, jak chytře vypadáte, to postrádá veškerou logiku. Je to nesmysl. Chladnost nikdy nic dobrého světu nepřinesla. Nebo snad chcete tvrdit, že obě světové války mezi lidmi jsou vymyšlené? Že si je jen někdo vyfantazíroval, protože se prostě a jednoduše nudil? Že všechny příběhy nešťastné lásky jsou chybami těch, kteří se zamilovali? Proč by to tak mělo být? Pokud je něco pravda, tak to, že Země je krutým místem. Nespravedlivým. Zničeným. Odporným. A nechápu, jak může existovat něco, jako jsou lidi. Jejich řeči o tom, jak všechno dělají pro ostatní, ale ve finále to jsou pouze oni sami, kdo z dané věci mají užitek. Chce se mi zvracet z té sobeckosti."