Project Europa 3 - Začátek mého konce [CZ]

23. Kapitola

S nervózním kousáním spodního rtu zaklepu na dveře. Pokaždé, když sem poslední dny přijdu, má situace se mění. Naneštěstí, k horšímu. Přitom to všechno začalo tak pěkně nadějně, týden zpátky. Co se potom změnilo? Všechno. Konečně jsem uviděl věci, které jsem radši přehlížel. Začal jsem pracovat na svém životě a štěstí. Nejspíše i toto se Edwardovi nelíbí. Avšak ve výsledku – Měl někdy na mně něco rád? Ne. Všechno to byla jen hra, aby... aby co? Dostal informace o Europě? Potvrzení, že život tam je? Jeho motiv je nejasný. Zatím.

„Dále," jedno prosté slovo ve mně vyvolá další vlnu obav. Ne ani tak o mě, jako o ty dva, které jsem musel nechat v restauraci. Máme tři dny, abychom vymysleli něco jako plán. Otázkou však je, jestli se nám to podaří.

Pomalu otevřu dveře ředitelny. Edward sedí zády ke mně, pohled nejspíše upřený z okna ven. Přemýšlí? U něho málo viděná věc. Kdyby mě teď slyšel, určitě by mě zabil. Doslova. Nikdo si přece nesmí dovolovat na někoho jako on, ne? A pak že sarkasmus není mé druhé jméno.

Strach ze mě najednou opadne. Jsem si jistý, že to zvládnu. Pokaždé tomu tak bylo. Cokoliv jsem provedl, zvládl jsem to. Jak by to teď mohlo být horší?

„Jak dlouho se známe, Williame?"

Zmateně se zamračím. Pocit deja vu do mě udeří plnou silou. Neptal se na toto v dobu, kdy se objevila Tsuki? Přitom o ni celou dobu věděl. Už nepochybuji o tom, že mě nechal sledovat. Ale jestli si na to najal právě otce Elizabeth, toť už je otázka. Můžu tvrdit ne, avšak nikdo mi nezaručí, že to je správná odpověď. Stejně tak je to s opakem toho slova. Nevědomost je někdy opravdu ubíjející.

„Řekl bych, že něco kolem pěti let, pane," odpovím poslušně pomalu až naučenou větu. Ještě jednou ji budu říkat a ze vzteku vrazím hlavou do zdi.

„Správně, Williame. Pět let a nějaký ten den. Proto bych čekal, že mi řekneš hned, když si někoho najdeš." Jestli jsem byl předtím zmatený, tak teď jsem extrémně mimo své smysly. Nemám sebemenší tušení, o čem ten člověk přede mnou mluví. Od kdy proboha někoho mám?

„Nechápu, o čem to mluvíte. Nikoho nemám. Můj status je pořád nezadaný. A byl bych rád, kdyby to tak zůstalo i pro několik dalších let," řeknu mu holou skutečnost. Proč bych mu v tomto lhal? Ano, je hned několik věcí, které před ním tajím. Ale jakmile přijde na vztah, jsem upřímný a přímý člověk. V tomto nikdy nelžu. Vždy si jsem jistý svými city. Přece jenom, existují pouze tři způsoby vnímání lidí. Buď je milujete, nebo nenávidíte, anebo vám jsou lhostejní. Vždy jsem se podle tohoto řídil a až na výjimky jsem s tím více než spokojený. Odporučil bych to každému. Hned by byl život jednoduší.

Edward se ke mně konečně otočí. Na tváři má udivený výraz. Čekal snad jinou odpověď? Smůla. Žádná jiná neexistuje. „Víš, že lhaní je špatná věc. I když chápu, snažíš se to utajit. Už nemusíš. Elizabeth nám to všem řekla místo tebe." Úsměv, který se na tom obličeji objeví, je jako milion jedovatých kousnutí. Stejně na tom jsou i všechny ty slova. Zvláště pak jméno hlavní aktérky. Elizabeth. Proč nejsem jen překvapený.

„Je mi líto, ale muselo dojít k nedorozumění. S nikým ve vztahu opravdu nejsem. Zvláště s Elizabeth ne. Tak sobeckého a namyšleného člověka jsem ještě neviděl. Proč bych s někým takovým byl?"

Nechápu to. Nic z tohoto, co se děje. Mám pocit, jako bych prožíval jeden obří sen, ze kterého se brzo probudím. Bohužel, není tomu tak. Musím si tímto peklem s názvem život projít. Sám.

„Williame, chápu, že láska je pro tebe nová věc. Ale takhle se o svých partnerech nemluví."

Vzdávám to. Tohoto člověka vážně o opaku nepřesvědčím. Proč bych mu to měl vůbec vyvracet? Lhal mi. Podvedl mě. Není potom divu, že věří takové nechutné lži. Nakonec – Edward mě ani neznal, není tomu tak? „Rád bych tu s vámi byl a ještě se nějakou dobu hádal, avšak se musím vrátit k práci. Jestli dovolíte, půjdu," omluvím se slušně. Naštěstí kývne hlavou na srozuměnou a pustí mě. Zavřu za sebou vrata od ďáblovy komory. Teď musím najít Samuela. Hned potom Elizabeth a seřvat ji za vykládání lží po celém centru. Často se sám sebe ptám, co jsem komu udělal.