Krabice od bot

Podél kolejí

Dívka vypadala, že přijela z města, aby si užila venkov. Hodně lidí to tak dělalo.

Prohlédla si ceduli s mapou, kterou na zastávku nechala nedávno dodělat obec.

Potom důrazně přikývla, jako kdyby sama sebe chtěla ujistit o správnosti svého počínání, sevřela rukojeť kufru ještě pevněji a vyrazila směrem od zastávky.

Pod nohama jí křupaly kamínky a štěrk, který sem někdo nasypal, možná s úmyslem cestu, po které se vydala, někdy ještě zvelebit.

Teď se po ní šlo ale mimořádně špatně.

Přehodila si kufr do druhé ruky a přidala do kroku. Kolem ní se to jen zelenalo.

Vlastně se sem opravdu přijela rekreovat.

Ve čtvrtek si sbalila kufr, v pátek z něj zase polovinu věcí vyházela a teď, v sobotu byla tady, aby se konečně ubytovala v hotelu Podhájí a užila si zaslouženou dvoutýdenní dovolenou.

Vymyslela si, že bude chodit na dlouhé túry, kupovat si každý den zmrzlinu a na práci úplně zapomene. Pracovala jako žurnalistka v jednom začínajícím časopise. Vlastně ani nepatřila mezi ty novináře, kteří běhají sem a tam, aby získali co nejvíc aktuálních informací. Místo toho opravovala gramatické chyby svých kolegů a osobně zastávala názor, že to je ta nejnudnější práce pod sluncem.

Naštěstí se jí tady nebude muset ani dotknout a jestli někoho upozorní na nějakou hrubku, tak to bude jen z její vlastní vůle.

Les, který jí doteď poskytoval příjemný stín zmizel a ona se ocitla u kovového tepaného plotu, za nímž stála dvoupatrová budova, natřená na zeleno a zčásti porostlá břečťanem.

Nápis nad jejími vchodovými dveřmi hlásil:

"Hotel Podhájí, hostinec"

Usmála se. Podařilo se jí nezabloudit. Otevřela se zaskřípáním branku a vstoupila do nepříliš udržované zahrady. Někdo se tady zřejmě pokusil založit zeleninové záhony, ale dělalo to nevalný dojem.

Bylo tu také dětské pískoviště s oprýskanou obrubou, která kdysi možná barevně ladila s domem. Ušklíbla se.