Krabice od bot

Plán

Tu noc spala Rebeka dobře.

Nikdy neměla se spaním potíže.

Když se probudila, byla na chvíli docela zmatená. Popleteně zamrkala a vyděšeně se zadívala z okna, než jí došlo, kde vlastně je. Připlácla se zpátky na polštář a obličej jí rozbrázdil široký úsměv.

Dnes by mohla provést tajnou akci... Ne, dnes ještě ne. Musí počkat na lepší příležitost.

Bezděčně pohledem zabrousila k polici, ve které ležela krabice od bot.

Lepší příležitost jí zařídil snad sám osud. Když přišla na snídani, servírka, která se jí včera pokoušela vnutit svíčkovou, zrovna pokládala na každý stoleček malou kartičku s upozorněním, že zítra se nedaleko koná pouť s několika stánky.

"Musíte jít taky, slečno,", chrlila na ni ", budou tam rukodělný stánky a taky nějaký exotický zvířata. Víte, vono je to trošku jiný než v zoo", přešla k jinému stolečku "můžete se třeba povozit na žirafě. Teda, minulej rok to tam bylo."

"Já takové akce moc nevyhledávám...", ozvalo se náhle tiše. Básník.

"Pročpak?"

Ušklíbl se a zavrtěl hlavou. Když procházel kolem Rebeky, zaslechla cosi o tom, že nemá rád lidi.

Nabrala si ovesné vločky a pobaveně poslouchala štěbetání tří dětí, které se dožadovaly návštěvy všech atrakcí. Jejich rodiče se jen tajemně usmívali a mladé žurnalistce bylo nad slunce jasnější, že je pochopitelně na všechno pustí.

Na nebohého básníka se vrhla ona servírka a začala mu tak energicky vysvětlovat, že na tuhle událost prostě musí, že nakonec neznatelně pokrčil rameny a tiše zamumlal, že nejspíš tedy přijde.

Rebeka se po snídani vydala do svého pokoje. Musela přeci všechno naplánovat...

Zvláštní bylo, že se ještě nesetkala s jinými hosty. Možná chodili pozdě spát a vstávali až před obědem. Na tom by nebylo nic divného.

Vytáhla si jeden z notesů, které si s sebou přivezla a napsala si do něj:

ujistit se, že jsou všichni pryč

připravit si už před tím vše, co budu potřebovat

promazat

schovat

Pak se ušklíbla, papír vytrhla a pečlivě složený jej schovala do krabice od bot.

Náhle se ozvalo zaťukání.