Krabice od bot

Akce

Rebeka si oddychla.

Takže bude v hotelu úplně sama, když i personál dostal výjimečné volno. Vypadalo to, že všichni tady považují mrňavou zdejší pouť za obrovské povyražení. Ona sama se rozhodla tvrdit, že tam samosebou půjde, ale pak se ukázat až na konci.

"Kdyby někdo něco potřeboval, tak bude otevříno, ale jen do chodby.", prohlásila skřehotavě recepční. Pak pohledem zabrousila k Američanům a dodala:

"A zamknout si pokoje!", a pro jistotu ve vzduchu energicky předvedla otáčení klíčem.

Rusovláska přikývla, že rozumí a šťastně se usmála na svého manžela. On ji si jen přivinul blíž k sobě a pak už se všichni vydali po svých.

Rebeka se sama pro sebe usmála. Konečně.

Doběhla do svého pokoje a vytáhla krabici. Po zásahu uklizečky zůstala naštěstí nedotčena a hlavně neobjevena, takže se neměla čeho obávat.

Zamkla pokoj a s krabicí se vydala na záchody. Tam ji strčila pod umyvadlo, kde nebyla vidět a co nejhlučněji sešla dolů po schodech. Přitom si dávala pozor, aby na sebe co nejvíce upoutala pozornost. Třikrát naschvál upustila klobouk a pak vrazila do básníka. Květnatě se mu omluvila a odspěchala na zahradu.

Jen co se tam ale ocitla, tak se rozhlédla, zda ji někdo nemůže zpozorovat a vplížila se zpátky dovnitř. Zmizela za dveřmi s nálepkou privát a se zatajeným dechem čekala, až všichni zmizí a ona uslyší cvaknutí klíče.

Netrvalo dlouho a hotel byl prázdný a zamčený.

Vyběhla po schodech nahoru a pak na pánské záchody.