Krabice od bot

Rebečiny geniální nápady

NEČTĚTE, POKUD NEMÁTE STEJNĚ ULÍTLÉ MYŠLENKY --- ZKRÁCENĚ N.P.N.S.U.M. - ... mimochodem, nejsou vůbec geniální ( a jen tak bokem, nejsou ani Rebečiny, protože za ni všechno vymýšlím já! :-D)

UŽ MŮŽETE ČÍST :-)

"Otisky na láhvi s postřikem. Žádné tam být nemusí - ale co kdyby!"

Bonifác jí ukázal zdvižený palec.

"Taky jsem na to myslel, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Ostatní od nás většinou prověřují papíry."

Rebeka kývla.

Projížděli zvlněnou krajinu v policejním autě, přemýšleli nad vraždou a probírali, jakou povahu nejspíš má vrah, který svou oběť zneškodní policí s prospekty. Rebeka mínila, že je dozajista chladnokrevný, ale taky pořádně pečlivý, vzhledem k tomu, že po sobě zahladil veškeré stopy.

Bonifác zase prohlásil, že musí být rychlý a skvělý improvizátor k tomu. Když mu Rebeka vpadla do rajónu vprostřed práce, nesměl ani na vteřinu zaváhat a co nejrychleji danou situaci vyřešil.

Pak se ještě dohadovali o tom, zda Američanku docela nevynechat, když všechno začalo v Čechách. Nakonec ji škrtli.

Na papíře zbýval Jonatán Slepčík, Víla a Básník.

"Tipuju Jonatána.", poznamenala Rebeka. Chrapot se jí za dobu, co mluvila trochu zhoršil.

Bonifác přikývl. "Vypadá nejpravděpodobněji. Ale... na druhou stranu, zdání často klame. Co třeba ta tvoje Víla?"

"Je to možnost.", připustila neochotně.

"Nebo Sebastián - básník. Je věčně mimo, ale co když to jen hraje?"

"Jo", přikývla Rebeka "Takový pomatený člověk by se dal napodobit snadno. Nikdy nevnímá a... a nemá rád lidi..."

Bonifác kývl. Dorazili k brance zahrady před hotelem. Novinářů naštěstí podstatně ubylo. Nebo se možná tísnili uvnitř.

"Ten postřik!", zamumlala Rebeka důrazně. Po krátkém rozhovoru se skřípající recepční se dozvěděli, že ano, postřik na hubení plevele opravdu nebyl na svém místě. "Někdo si s ním hrál, víte?", prohlásila významně.

Bohužel, otisky na láhvi nebyly žádné. Dokonce ani ty, co tam zákonitě musela zanechat recepční. Někdo ji celou pečlivě otřel.

"To je k vzteku...", zamumlala Rebeka. "Hrnek nemáme, otisky žádný..."

"Hrneček, řikáte?", ozvala se za nimi skřehotající recepční.

Unisono se na ni otočili. "Vy ho máte?", vyhrkli naráz.