Krabice od bot

Pomoc

Z nemocnice ji naštěstí pustili hned další den. Bonifác si pro ni přijel osobně, dokonce služebním autem. Vypadal unaveně, pod očima se mu rýsovaly tmavé kruhy.

"Ten zatracenej hrnek někdo odnesl...", bylo první, co se od něj dozvěděla.

Potom se na ni ale podíval s úplně jiným výrazem.

"Rebeko, potřebuju od tebe pomoct."

Povytáhla obočí.

"Nechápu. Ležela jsem v nemocnici, takže jestli to bude něco obíhacího tak-", ještě pořád trochu chraptěla a v nemocnici jí nakázali, aby svoje hlasivky moc nenamáhala. Přesto už zase tvořila souvětí.

"-Ne, to se neboj.", uklidnil ji Bonifác. "Potřebuju od tebe, aby ses... jak to říct... zamyslela."

Rebeka se pobaveně uchechtla. "A nad čím?"

"Hele, jsou určitá fakta. Něco jsem nashromáždil já, něco mí kolegové, leccos nám taky pověděli hosté. Dohromady toho máme", povzdychl si "až trochu moc. Ty, Rebeko, jsi ve středu dění."

Chtěla na to něco namítnout, ale Bonifác ji zarazil mávnutím ruky.

"Vím, že za to vlastně ani nemůžeš. Ehm", podrbal se na zátylku ", vlastně jsem tě do toho zatáhl tak trochu já. A taky ty", uchechtl se "cedulky na záchodech. No, ale teď-"

"Už není cesty zpět, že?", ušklíbla se.

"Asi tak nějak...", střelil po ní provinilým pohledem.

Projížděli mezi jehličnatými stromy a jejich větve se jim otíraly o auto. Měla pocit, že je tohle všechno nějaký potřeštěný sen. Ona, Rebeka, docela obyčejná korektorka v jednom bezvýznamném časopise, jako svědek vraždy. A teď se rovnou zapojí do vyšetřování.

"Bezva.", pronesla spokojeně. "Přednes fakta."

Bonifác místo toho zašátral ve dveřích a odtamtud vytáhl mimořádně zmuchlaný papír s natištěnými údaji. "Čti nahlas.", pobídl ji.

A tak začala předčítat všechno, co policie zjistila a z čeho všeho nebyla schopná nic zjistit.

"Oběť: Rudolf Procházka (v Americe žil pod jménem Samuel Broker)

Podezřelí: Sebastián Štědrý, Jonatán Slepčík, Vanda Boháčová, Jassica Broker - Elliot - to byla ta Američanka, ne?"

Komisař přikývl.

"A pak-", Rebeka na papír vytřeštila oči.