Bonifác

25 7 1
                                    

"Nechtěla byste si se mnou tykat? Pokud vám to tedy jako starší mohu nabídnout."

Rebeku to poněkud zarazilo. Uprostřed šetření vraždy si začít tykat?

"No, zřejmě vás už nikdy potom neuvidím, tak nevím, jestli to není zbytečné. Navíc jsem jenom svědek...", opáčila opatrně.

"Jste velice důležitý svědek. A navíc myslím", ztišil hlas ", že jste v nebezpečí. Lepší bude, když si vrah bude myslet, že se známe nějak blíže. Bude potom mít větší respekt."

"To se mi moc nezdá.", vypadlo z Rebeky. Rychle si připlácla dlaň na pusu. Občas se jí stávalo, že místo toho, aby si něco jen pomyslela to navíc řekla nahlas.

"Promiňte."

Komisař se jen shovívavě usmál. "Nic se neděje. Chápu vás, pokud nechcete, nemusíte. Berte to jen jako nabídku. Bylo by to pro vaše dobro."

Kousla se do rtu. Koneckonců, zkazit tím nic nemůže. Hypotéze o respektu z policie sice opravdu nevěřila, ale tykání si s tímhle "strýčkovským" policistou jí nic neudělá.

"Tak dobře."

Policista se potěšeně usmál.

"Dobře, takže od teď jsem pro vás Bonifác."

Rebeka měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. (Přitom to, že jeho celé jméno je Bonifác Pankrác se dozvěděla až o hodně později.) "Vážně se jmenujete Bonifác? -Eh, pardon, jmenuješ?

"Chápu, že to asi není nejšťastnější jméno, ale pořád je to, myslím, normálnější, než krást záchodová označení.", opáčil pobaveně a Rebeka zčervenala.

"Teď musím něco zařídit. Kdybys něco potřebovala, bydlím v pokoji nalevo od tebe.", dodal. "Tuším, že má číslo dvanáct."

Krabice od botKde žijí příběhy. Začni objevovat