Skrz listy na stromech na ni slunce házelo nazelenalá prasátka. Nakonec se ukázalo, že pěšina vede ke kamenné zřícenině jakéhosi hrádku. Prolezla ji skrz na skrz, tak jako vždycky, když na něco takového narazila. Potom se vydala dolů, k jakési řece. Napadlo ji, že to tu vypadá jako v nějaké hloupé, kýčovité knize. Slunečné počasí, všude lesy a pastviny s kravami, malé domečky a chaloupky, sem tam vykukoval šedý hřbet pískovcových skal.
Procházela se nakonec až do večera, protože se trochu ztratila. Došla až do nedalekého městečka a tam jí teprve pověděli, kudy by se měla vrátit.
Takže když se objevila na recepci - na které se setkala s onou skřehotající babkou, která ji informovala, že za půl hodiny bude večeře - už se smrákalo.
Vyběhla do svého malého pokojíku, pro jistotu zkontrolovala krabici na boty a převlékla se do pohodlných letních šatů.
S menšími komplikacemi nakonec našla překvapivě prostornou jídelnu. Po jejím obvodu byly rozestavěny malé stolečky s polstrovanými židlemi. Udiveně zjistila, že sem dorazila první.
Posadila se k jednomu stolku a obezřetně se rozhlížela kolem.
Náhle se odkudsi vynořila mladá servírka. Měla na sobě plandavou černou sukni a ještě plandavější bílou halenku.
Trochu vykecávací a hodně krátká kapitola. Ani není důležitá, ale nechtělo se mi ji vypustit... :-)
ČTEŠ
Krabice od bot
Short StoryZpočátku to vypadá na obyčejnou a snad trochu nudnou dovolenou. Jenže to by se do všeho nesměla zaplést Rebeka. Rebeka se zvláštním tajemstvím, láskou ke kloboukům a svou krabicí od bot. ---Pokus o detektivku :-)
