Poděšeně zvedla hlavu ke stropu. To se jí opravdu nemohlo zdát... Chvilku stála jako opařená. Vylezla na chodbu.
Je tady nějaká půda? Popravdě řečeno se Rebeka chvěla po celém těle.
"Je - je tu někdo...?"
Nic. Úplné ticho. Nejraději by utekla...
Náhle se zvalo tiché zavrzání. Nepochybně vycházelo ze společenské místnosti.
Se stísněným pocitem prošla a - a vyděšeně zalapala po dechu. Na zemi ležel jeden z regálů. A pod ním... Rebeka cítila, jak jí dřevěnějí nohy. Pod ním ležel člověk. Mrtvý člověk. Docela evidentně. Skelný pohled upíral někam za Rebečiny nohy a jeho ústa zamrzla ve zmatené grimase.
Přikryla si ústa. Chtěla křičet "VRAŽDA!", ale nikdo tady nebyl, tedy... Přeběhl jí mráz po zádech. Možná tu byl ještě vrah... Teď už neváhala. Vyděšeně, bezhlavě vyběhla z místnosti a dolů po schodech. Dolů, k hlavnímu vchodu... ani nepřemýšlela nad ním, jak je divné, že není zamčený... Úprkem se hnala pryč, pryč od zavražděného.
ČTEŠ
Krabice od bot
Short StoryZpočátku to vypadá na obyčejnou a snad trochu nudnou dovolenou. Jenže to by se do všeho nesměla zaplést Rebeka. Rebeka se zvláštním tajemstvím, láskou ke kloboukům a svou krabicí od bot. ---Pokus o detektivku :-)
