Krabice od bot

Hrubá chyba

"Jo.", zaskřehotala. "Přinesl mi ho básník. Říkal, že je od tebe."

Bonifác vytřeštil oči.

"Cože?!"

"No...", zašepotala Rebeka. Musela toho spoustu říct. Ale mluvilo se jí tak špatně... Proboha, rychle nějaký papír! Naznačila ve vzduchu píšící tužku. Bonifác nakrčil obočí. "Aha, chceš něco napsat..."

Podal jí svůj tlačítkový mobil. I přes její indispozice se jí podařilo ze sebe vydat pobavené uchechtnutí. Ne snad kvůli telefonu, jako takovému, spíš proto, že si o policii vždycky myslela, že má nejmodernější vybavení. Zjevně se pletla.

Otevřela si zprávy a začala psát:

Dole se ozvala ta rána (-já myslela, že to je zase nějaký regál!).

Prsty jí po tlačítkách hbitě pobíhaly. Bonifác vraštil obočí.

"Nakonec se ukázalo, že tam někdo shodil nějakou mísu. Myslím, že to způsobila ta... Vanda Boháčová. Ty jí říkáš Víla, pokud vím."

No, a pak tam přišel ten "Básník". Jak se jmenuje ve skutečnosti?

Tázavě se zadívala na prošedivělého komisaře.

"Jo, vím koho myslíš. Zrzek, s blokem, trochu mimo."

Rebeka přikývla.

Tak ten se jmenuje Sebastián, ale příjmení nevím.", zavrtěl hlavou.

Pokrčila rameny.

Přinesl hrneček s čajem a říkal, že je od tebe a prý proti stresu. Tak jsem si ho vzala a vipila. Vůbec mě nenapadlo, že by na něm mohlo být něco špatně.

Mrkla na Bonifáce.

Shovívavě se usmíval. Povytáhla obočí.

"Máš tam hrubku.", objasnil jí pobaveně.

Zaraženě se zadívala na to, co napsala.

"Ve slově vypila.", upřesnil. "Tedy, ty, že jsi korektorka?", dodal.

Celá červená si chybu opravila.

vypila.

Bonifác se podrbal na bradě.

"To ti to nepřišlo divné? Vůbec jsi ho nepodezírala?"

Zavrtěla hlavou.

On vypadá hrozně neškodně. :-) Co ten hrneček? Myslíš, že už je umytý? Nebo ho někdo sebral ještě předtím?

"Dokonce mám takový pocit, že ho nikdo neodnesl. Pořád tam leží, pokud vím."

Kývla.

Bonifác se na ni zadíval.

"Našel jsem tě tam, zhroucenou v tom špinavým křesílku. Byla jsi docela zelená. Nikdy jsem snad neviděl nikoho tak zelenýho.", otřásl se.

"Pak jsem ti dal něčeho čuchnout.", polkl "Měli to tam v lékárničce... dneska už se to normálně nepoužívá. Čichací sůl, nebo co to vlastně bylo... No, a potom přiběhli ostatní."

Kývla.

Díky.

Usmál se na ni. Rebeka měla pocit, že ji s tímhle člověkem začíná pojit jakési podivné pouto. Možná ještě silnější, než jaké měla se svými nejdlouholetějšími spolupracovníky. Začínala cítit, že až tenhle případ skončí, oni se budou stýkat dál.

Tak co, jak se vám líbí vývoj příběhu???

A jen tak mimochodem... máte rádi romantiku?? 

(mno.....jestli jo, tak máte smůlu! :-D :-D :-D Já romantiku nevedu...)