Krabice od bot

Překvapení

"Jestli se nepletu, tak je tu přeškrtané moje jméno!"

Viděla, jak si Bonifác skousl spodní ret.

"Už to tak vypadá...", zahuhlal vyhýbavě.

"Vy jste si mysleli, že jsem ho zabila já?", vydechla konsternovaně.

"Já jsem tě hájil!", ohradil se.

Nevěřícně zavrtěla hlavou. Tak oni ji podezřívali... přeci jen k něčemu byla ta otrava tedy dobrá...

"Pokračuj."

Nadechla se.

"Já to asi nebudu číst slovo od slova, je to takový blbý...", váhavě se podívala na svého řidiče.

Pokrčil rameny.

Spustila:

"Na polici, žádných židlích, ani na mrtvole nebyly nalezeny otisky prstů - takže vrah asi nejspíš zabíjel v rukavičkách...jo, smrt nastala okamžitě. Hm, to zní profesionálně... Hrníček, který zřejmě obsahoval jed - mně v nemocnici řekli, že to byl postřik na plevel", dodala "někdo uklidil a všechno z něj vylil.

Pak tady jsou výpovědi... takže... na pouti byli prý spatřeni všichni, ale pevné alibi má jen ta rodinka, protože byli spolu - i když, to můžou svědčit jeden pro druhého!", poznamenala. Bonifác se ušklíbl.

"Dál ta partička s Mirkou. tedy kromě jednoho kluka, kterej si prej musel doběhnout do kadibudky, vykonat tam potřebu, ale vrátil se až asi za čtvrt hodiny... no, to by stejně nestihl." nakrčila obočí.

"No, mají ho vlastně všichni až na mě, toho Jonatána, tamtu Američanku - protože ji manžel údajně řekl, aby na něj čekala někde na lavičce, kudy prý nikdo neprocházel. Chudák... ta ho nemohla zavraždila, byla jako jeho domácí zvířátko."

"Moc oddanosti prý škodí.", prohlásil Bonifác.

"Možná, ale měl jsi vidět, jak se k němu vždycky vyděšeně tiskla. Vypadalo to až vtipně."

Teď se jejich auto hnalo skrz nějaká pole.

"Tudy se jede do hotelu?", znejistěla Rebeka.

"Ne", ušklíbl se komisař "rozhodl jsem se nám udělat trochu vyhlídkovou jízdu. Abychom to hezky probrali."

"Tak já pokračuju, jo?"

"Jo."

"Takže, dál alibi nemá Vanda Boháčová...", vykulila na papír oči. "Víla? Ta mi jako vrah nepřipadá. A... a básník. Jmenuje se Sebastián Štědrý", nakrčila nos.

"Já si nikoho z nich nedokážu představit, jak shazují ten regál...", prohodila. Vážně jí to nešlo. Nejhůře se jí představoval básník, nebo ta drobná Američanka. Ani pohled na vílu, jak shazuje tu obrovskou polici jí nepřipadal úplně pravděpodobný. Jediný, koho si tam jakž takž dokázala dosadit byl onen nesympatický, dlouhovlasý Jonatán.

Potom jste tady zkoumali vztahy nás k zavražděnému. Hm, to je zajímavý... mám číst i sebe?"

"Asi ani nemusíš.", usmál se.

"Ale ono by to asi stejně bylo jedno, jak tak koukám, je to u všech stejný... Takže, všichni, až na Brokerovu - nebo Procházkovu, nebo jak mu mám vlastně říkat! - manželku vypověděli, že ho neznali, vlastně jen od pohledu.

Jassica Broker - Elliot vypověděla, že problémy neměli v manželství žádné.", obrátila se na Bonifáce, který teď značně zpomalil, protože vjeli do obce.

"Myslím, že tyhle fakta nám k ničemu kloudnému nebudou...", povzdychla si.

"Čekal jsem, kdy mi někdo něco takového řekne.", pousmál se.

"Já ale myslím, že mám geniální nápad.", dodala, jako kdyby jeho poslední slova přeslechla.

"No?"