Theia (Avengers ff)

Theia

,,Takže stačí se dostat dovnitř, vzít to žezlo, potom se dostat ven a tím zachráním celý svět?" přišlo mi to nějak jednoduché a snadné, než abych tím zachránila lidstvo.

,,Viděl jsem budoucnost a pokud Stark použije to žezlo k vytvoření Ultrona, bude umírat spousta lidí," objasnil mi hlas situaci.

,,Potom tedy udělám vše pro to, abych to žezlo získala," pronesla jsem odhodlaně.

,,Tomu věřím, ale stále z tebe cítím strach. Nezapomeň, že vždy máš na výběr. Je to tvůj život a jen ty máš právo rozhodnout, jak s ním naložíš," ozval se od někud z prostoru hlas.

,,Já už se rozhodla. Kvůli mému strachu nesmějí umírat lidé," odpověděla jsem Někomu.

Tak jsem mu v duchu říkala. Někdo nebo taky Hlas.

Neměl totiž formu, tvář ani jméno. Vím o něm jen to, že to byl kdysi
Antik a těsně před smrtí se povznesl, aby mohl najít jiného Antika, kterému by pomáhal. Vzdal se sám sebe, aby mi mohl říct, jakým katastrofám mohu zabránit. Zároveň na sebe vzal břímě věčného bytí.

Je odsouzen k tomu, aby viděl smrt předtím než přijde, ale sám proti tomu nemohl nic dělat. Má prakticky neomezenou moc, ale může ji použít jen na to, aby mi dal prostředky nebo rady. Do mé akce nemůže nijak zasahovat. Je to padlé na hlavu, ale Hlas říká, že to má svůj důvod.

Lidé ho neslyší, ale občas ho mohou vidět jako polární záři na obloze.
Jediný, kdo má dost disciplinovanou a silnou mysl, aby zvládl komunikaci s ním jsou zase jen Antici, a proto vyhledal mě.

Já jsem jeden z posledních žijících Antiků. Možná, že jsem uplně poslední, ale to se asi nikdy nedozvím.

Našel mě asi před třiceti lety, já sama v té době ještě vůbec nevěděla, že jsem Antik. Byla jsem úplně 'normální' devatenáctiletá holka.
Vyrůstala jsem u nevlastních rodičů a vedla celkem normální nudný život.

Když přišel, myslela jsem si, že jsem začala trpět nějakou psychickou poruchou. Zpočátku jsem mu nic nevěřila a měla jsem pocit, že jsem naprostý blázen. Nikomu jsem o tom neřekla ani nevlastním rodičům a to jsme si předtím říkali všechno. Tak jsem se bála.

Uvěřila jsem všemu, co mi říkal, až když předpověděl smrt mých rodičů. Varoval mě, ale já ho ignorovala.

Tu noc si pamatuji, jako by byla včera, jela jsem s rodiči v autě, když auto dostalo smyk. Všichni na místě mrtví. Taková je aspoň oficiální verze, i přes to že moje tělo se nikdy nenašlo.

Byla to příležitost jak zemřít, abych se mohla zrodit jako někdo jiný. Od té doby se snažím aby to, co jsem zažila já, nepotkalo nikoho jiného, koho mám šanci zachránit. Nikdo už kvůli mně nezemře.

Pomocí Něho jsem se naučila, jak ovládat svou mysl, získala jsem schopnosti, o kterých se mi ani nezdálo a začala zachraňovat lidi.

Dostala jsem od Hlasu nové jméno - Theia. Od té doby jsem se mohla prohlásit za pravého Antika.

,,Bude to velmi těžký úkol. Žezlo je chráněno nejen přístroji, ale i lidmi. Musíš si uvědomit, že v případě nutnosti jim budeš muset ublížit, aby si získala žezlo," pronesl a ve mně se vše sevřelo. Právě toho jsem se bála nejvíc.

,,Dokážu to. Musím, jinak zemře mnoho lidí," utěšovala jsem spíš sama sebe.

Byla jsem zvyklá zachraňovat lidi, dělala jsem to už třicet let, tedy spíše jen dvacet, protože předtím jsem se ještě musela naučit používat své schopnosti a ukáznit svoji mysl, což taky nebyla zrovna procházka růžovým sadem.

Tohle je přeci jen moje zatím největší akce, protože jak jsem se dozvěděla, pokud mě načapají, jak jim kradu žezlo, budu se muset postavit celému týmu Avengers.

,,Přej mi štěstí."