Theia (Avengers ff)

Pauza na kávu

,,Mohla bys mi prosím pomoct," otočil se Loki od kávovaru na Wandu.

Bylo brzy ráno a Loki si ,,náhodou" dal pauzu od práce zrovna ve stejný čas, kdy byla v kuchyni jen Wanda. ,,Já jsem úplně nemožný v používání vašich přístrojů."

Nevěřil tomu, že byl vůbec schopný tuto větu vyslovit. Samozřejmě, že věděl, jak si udělat kafe. Přístroje na této hloupé planetě, byly tak primitivní, že by je dokázal ovládat i poslepu.

,,Dobrá," řekla Wanda skoro šokovaně, neochotně se zvedla ze své židle a šla Lokimu pomoct. ,,Jak to že najednou tak mile?"

,,Nebyl jsem snad k tobě někdy milý?" odstoupil od kávovaru a prohlížel si Wandu mačkající něco na tom směšném stroji, který připravoval tu nechutnou břečku.

,,Se mnou jsi ještě nikdy nemluvil, takže soudím jen podle toho, jak mluvíš s ostatními," řekla jen, poté podala Lokimu hrnek s kafem a bez toho, aby se na něj jedinkrát podívala, obešla stůl, sedla si na židli a pustila se opět do své snídaně.

,,Snažím se být lepším člověkem," sedl si naproti ní a své dlouhé prsty obmotal kolem šálku.

,,Ty? Po tom všem, co jsi provedl?!" zněla trochu podrážděně a naštvaně.

,,Já vím, udělal jsem spoustu chyb. Zmařil spoustu životů a teď toho lituji. Nesu za to následky... můj vlastní otec byl nucen zavřít mě do vězení, kde jsem měl čas přemýšlet nad všemi věcmi, které jsem spáchal," vyprávěl pomalu s velkou bolestí v hlase. Sám snad ani nevěděl, co je pravda a co lež. ,,Nejhorší na tom je ale, když vidím, bolest v očích mé matky. Zklamal jsem ji i všechny ostatní," na chvíli zabodl pohled do modrých očí, které na něj nevěřícně hleděly a poté jej rychle přesunul zpět na kávu.

Wanda vypadala vyvedená z míry. Skvělé chytila se!

,,Tohle je šance, jak své rodině dokázat, že jsem se napravil a vím, kde jsem udělal chybu. Když pomohu bratrovi získat žezlo, možná by mi časem opět mohli začít aspoň trochu důvěřovat," opět se na ní podíval s lehkým zasněným úsměvem a čekal, jak zareaguje.

Wanda však dobrou chvíli nic neříkala a jen se zmateným výrazem seděla a uvažovala zda má Lokimu věřit.

,,Promiň, ale tomuhle já nevěřím," zamračila se a odložila lžičku zpět do misky. ,,V jednu chvíli se snažíš zmocnit celé planety a pak najednou otočíš? To ti nežeru."

,,Vůbec neznáš okolnosti," hrál dál Loki svou hru. ,,Nechci tím však omlouvat své činy. Jen chci, abys mě hned neodsoudila, jako všichni ostatní."

,,Poslyš, upřímně doufám, že tě jednou tvá rodina opět přijme," lehce se pousmála. ,,Vím, jaké to je ztratit rodinu."

,,Děkuju-" trochu se pousmál, než byl opět hrubě přerušen.

,,To ale neznamená, že ti věřím," uzemnila ho opět Wanda tvrdým pohledem.

,,To je pochopitelné," mírně kývnul hlavou a maličko se pousmál, uvnitř však soptil jako rozžhavená sopka.

Chvíli se opět věnoval své hnědé břečce, nebo spíše chtěl, aby to tak vypadalo. Wanda se mu totiž právě zkoušela dostat do hlavy, nejspíš aby se dozvěděla, co Loki chystá.

Aby jste správně pochopili, co se právě dělo, představte si mysl jako řeku.

Hlavní myšlenka, na kterou právě myslíte je jako nejsilnější proud - hlavní tok řeky. Myšlenky, které jsou podstatné, ale nemyslíte na ně právě teď (dejme tomu Lokiho plán) jsou menší potůčky vytékající z hlavního proudu. Oblázky v řece jsou vzpomínky.

Loki se nyní snažil myslet na Wandinu krásu -  potřeboval, aby si myslela, že se mu líbí.

Poté se také snažil ukrýt všechny oblázky se špatnými myšlenkami a vzpomínkami do menších potůčku, kde nebyly tak dobře k nalezení.

Nenápadně se snažil vést Wandu po tocích, které se mu hodili, aby viděla. Musel si však dávat velký pozor, aby si nevšimla, že jí ovládá.

Narozdíl od většiny Asgarďanů uměl dobře tyto triky. Potřeboval je, aby mohl lépe ovládat magii a nyní se mu to velmi hodilo. Také mu hrálo do karet, že Wanda nemá příliš zkušeností s asgardskou myslí.

,,Snažíš se mi dostat do hlavy?" zeptal se na oko dotčeně. Nejspíš by jí bylo divné, kdyby si Loki nevšiml, že se mu hrabe v hlavě.

,,Já..." vypadala překvapeně a nevěděla, co říct. Nečekala, že to Loki pozná.

Loki předpokládal, že i když nemá moc zkušeností, bude aspoň trochu vědět, jaké to je být v mysli Asgarďana. Nejspíš se hrabala v hlavě i Thorovi, takže si myslel, že bude pravděpodobně vědět o tom, že to poznají.

Nejspíš se Thorovi do mysli nedívala, nebo, a k této teorii se přikláněl více, se Thorovi v hlavě hrabala, ale ten hlupák to nepoznal, protože má místo mozku Miölnir.

,,Nejspíš je hloupější než jsem si myslel," došel k závěru. Teď už si mohl myslet, co chtěl, když mu přestala šmejdit v hlavě.

,,Já to chápu a nedivím se ti, ale už to, prosím, nedělej," snažil se znít neutrálně ale stále trochu přátelsky. Svými dlouhými prsty poklepával už na skoro prázdný šálek.

,,Jen jsem si nebyla jistá, jestli toho opravdu lituješ. Omlouvám se," semkla rty a neklidně se zavrtěla na židli.

,,V pořádku," nasadil Loki úsměv jako z reklamy na zubní pastu. ,,Teď už mi věříš?"

,,Věřím, že lituješ toho, co jsi udělal," řekla, obešla stůl, položila misku do dřezu a odešla. Ještě před tím se však otočila na Lokiho, který stále seděl u stolu a trochu provinilě se pousmála.

Má jí v hrsti!