Theia (Avengers ff)

Tony má rád Titanic

,,Nebudeš u toho doufám brečet," sedla jsem si na gauč s mísou plnou popcornu.

Bylo asi devět večer a Tony se rozhodl, že bychom si mohli pustit nějaký film.

,,Co já?! Vždyť to vy holky u filmu vždycky brečíte," hájil se Tony.

,,Co tu děláte?" zajímal se právě příchozí Pirtro.

,,Tony si chce pustit Titanic," otočila jsem se na něj. ,,Chceš se přidat?"

,,Jasně," po Pietrovi najednou zbyla jenom modro - stříbrná šmouha a z nenadání se objevil přímo vedle mě.

,,Ty máš ráda tyhle filmy?" podívá se na mě.

,,Mně je to jedno," pokrčila jsem rameny. ,,Ten film vybíral Stark." podívala jsem se na Pietra.

,,Tvůj oblíbený film, Starku?" poškleboval se mu Quicksilver.

Seděla jsem uplně u kraje pohovky a jednu ruku měla položenou na jejím opěradle. Pietro se ke mně nenápadně přisunul a zahleděl se mi do očí.

Musím uznat, že měl opravdu krásné oči. Modré a velké, byla v nich taková dětská jiskra, ale zároveň vlídnost.

Pousmála jsem se na něj a radši přesunula pohled jinam, protože jsem měla neskutečné nutkání se k němu přisát jako klíště a už se ho nikdy nepustit.

Co to se mnou je? Takovouhle fyzickou přitažlivost jsem cítila naposledy před třiceti lety.

,,Vybral jsem ho kvůli Theodoře, myslel jsem, že se jí bude líbit," řekl Tony naoko smutně a dál dělal něco s televizí.

,,Já mám docela ráda Titanic. Líbí se mi ten příběh. Nevybral jsi špatně," začala jsem, protože i přes to že jsem věděla, že není doopravdy smutný, bylo mi ho líto a cítila jsem výčitky svědomí. ,,A nejsem Theodora!"

,,Vidíš!" sedl si Tony konečně do křesla stojícího dál od gauče a zapl film. ,,Já vím, co mají holky rády za filmy. Sleduj a uč se, mladej."

,,Beztak ti to řekla jenom proto, že chtěla být slušná a nechtěla ranit tvoje křehké city," poslední slova řekl žertovným tónem. ,,Theia má radši starý klasiky, třeba Terminátora."

,,A to víš jak?" dal si ruce v bok jako naštvaná manželka.

,,Bavili jsme se spolu o filmech celý den, takže znám její repertoár líp, než kdo jiný," dmul se pýchou Pietro. ,,Taky vím, že má ráda houby na pizze a ananas taky, což je doslova zločin."

,,Nemůžeš mi nic říkat, ty nejíš kůrku na pizze," ohradila jsem se s úsměvem.

,,To je ale úplně normální," natočil se ke mně Pietro celým tělem.

,,Kůrka je na pizze nejlepší!" taky jsem se k němu natočila. ,,Jedno vím určitě: s tebou bych pizzu nejedla. Zmrzlinový pohár, možná i bagetu, ale pizzu nikdy."

,,Na co koukáte?" přišel Steve s Clintem dřív než Tony stačil vypustit z pusy svou vlastní poznámku.

,,Koukáme na Titanic. Byl to Tonyho výběr," zkrátil Pietro.

,,Chcete se taky koukat?" optala jsem se jich ze slušnosti a ze zvědavosti, co odpovědí.

,,Proč ne?" odhodlal se Steve a sedl si k nám na gauč vedle Pietra.

,,Já stejně nemám co dělat," rozvalil se na gauč i Clint. ,,Takže Tony ty máš rád Titanic?"

,,Dejte mi pokoj," mávl rukou Tony. ,,Vybral jsem ho kvůli Theie."

,,On mi řekl Thea a ne Theodora," špitla jsem s hranou radostí a zamávala přitom komicky rukama.

,,Gratuluji!" špitl Pietro potichu a naklonil se přitom ke mně.

,,Díky!" nespouštěla jsem z něj oči.

,,Co si to tam šuškáte?" naklonil se Clint, tak aby na nás přes Steva viděl.

,,Nic, jenom chválíme Tonyho výběr filmu," rýpl si opět Pietro.

Byli jsme teď na sobě s Pietrem doslova namáčknutí, ale nikdo si toho nevšiml, jelikož v místnosti panovala tma. Jediným zdrojem světla se teď stala velká plazmová televize, na které běžel film.

,,Tak tam prostě můžeme pustit něco jinýho, když s tím máte všichni takovej problém!" rozčílil se Tony.

,,Mně to nevadí! Já se na to ráda kouknu," řekla jsem.

,,Já jsem taky spokojenej," přidal se Pietro a nezpouštěl ze mě svůj modrý pohled, takže jsem si nebyla tak uplně jistá, že má na mysli film.

Potom už byli všichni ticho a jediné, co se ozývalo, byl film a moje chroupání popcornu.

Vzala jsem misku do ruky a poslala jí dál, protože jsem si přišla jako sobec, když jsem tady jako jediná jedla popcorn, který v podstatě ani nebyl můj.

Pietro si asi uprostřed filmu dal ruku na zadní opěrkou gauče, poté však začal usínat a jeho ruka padla kolem mých ramen, já však taky usínala a moje hlava se blížila k té jeho.

S Pietrem jsme si už po tak krátké době byli hodně blízcí, ani nevím proč, ale cítila jsem, že jsme tak nějak na stejné vlně.

Vyprávěl mi o svém dětství a o složitém životě, který prožil, ale nebyla to jen těžká minulost, která nás spojovala. Bylo v tom něco víc.

Možná to byl i jeho vzhled, který mě k němu tak poutal. Ač jsem si to nechtěla připustit, měl trochu antické rysy, což u mě mohlo vyvolávat podvědomí pocit důvěry.

Mohlo to být jen něco, co jsem měla geneticky zakódované mít ráda?