Theia (Avengers ff)

Velice nerudná sestřička

Ještě stále jsem ležela na bílé povlečené posteli S.H.I.E.L.D.ské ošetřovny a už jsem opravdu myslela, že se unudím k smrti, když v tom se stalo něco velmi překvapivého...

Do místnosti vešla Wanda.

,,Ahoj," cítila jsem, jak se mi na obličeji rozlil úsměv a podívala se na ní. Zdálo se mi, že vypadá nějak jinak...

Horní část jejího těla obepínalo šedé tričko, které dobře ladilo k černé sukni. Neměla na očích své tmavé stíny, což byl nezvyk, ale moc jí to slušelo. Vlasy se jí neposedně vlnily kolem obličeje a na tváři jí hrál lehký úsměv, ale zároveň se mi zdála trochu smutná.

,,Vypadáš dobře."

,,Ty taky na to, že si málem umřela," usmála se a sedla si na židli vedle mé postele.

,,Dík, to potěší," uchechtla jsem se.

,,Jak se cítíš?" zvážněla trochu a upřela své velké oči z podlahy na mě.

,,Podle doktorky už jsem v pořádku, ale stejně si mě tu ještě den nechají na pozorování," pokrčila jsem rameny a zavrtěla se na posteli, abych na Wandu lépe viděla. ,,Prostě doktoři..."

Na její tváři se zase na chvíli objevil úsměv, než tedy opět skolnila pohled k podlaze a zhluboka se nadechla, jako kdyby se bála, že nebude mít dost vzduchu na to, co se mi chystala říct.

,,Víš, přišla jsem ti říct, že..." na chvíli se odmlčela a s pohledem stále sklopeným k podlaze žmoulala lem svého rukávu. ,,Prostě mě mrzí, jak jsem se k tobě chovala-"

,,To nemusí, Wando," přerušila jsem jí.

Abych pravdu řekla, nikdy jsem nevěděla, co mám na takovýhle věci říkat. Samozřejmě, že mě někdy mrzelo, jak odtažitá byla, ale nikdy jsme jí to nezazlívala.

,,Ne, mělo by! Kdybys to neudělala, byla bych mrtvá. Vždycky jsem na tebe byla tak zlá, ale ty si nezaváhala ani na chvilku a málem jsi kvůli mně umřela," viděla jsem, jak se jí oči plní slzami.

,,Nebyla to tvoje chyba. Já se tak rozhodla. I přes to, že náš vztah někdy nebyl úplně nejlepší, nikdy jsem ti neměla nic za zlé a rozhodně bych pro tebe schytala další tři  kulky," pokusila jsem se o vtip.

,,Nech toho!" rozlil se jí na tváři další velký úsměv a lehce do mě strčila. ,,Já se vážně chovala jako malá...

Jde taky o Pietra. Já byla pro něj vždycky na prvním místě, ale když si přišla ty, najednou se kolem tebe pořád motal...

Já si říkala, že ho to přejde, jako vždycky, jenže on se o tebe zajímal, čím dál tím víc.

Prostě jsem žárlila a teď se kvůli tomu cítím fakt blbě.

Odpustíš mi?" zeptala se a otřela si jedinou slzu stékající po tváři.

,,Wando, já nevěděla, že to vidíš takhle. Není co odpouštět, taky jsem se nechovala vždycky ohleduplně a ohledně Pietra, myslím, že ty pro něj budeš stejně vždy na prvním místě.

Jsi jeho sestra a má tě moc rád. Ani nevíš kolik věcí o tobě navykládá, když jsem spolu," utěšovala jsem jí, ale v hlavě se mi odehrávalo naše poslední setkání s Pietrem.

Bylo správné o tom Wandě neříct? O čem bych jí vlatně měla říkat? Vždyť já sama nevím, jak na tom s Pietrem jsem... Radši si to zatím nechám pro sebe.

,,Opravdu?!" culila se. ,,Víš, on byl vždycky takovej pacholek, pálil za každou hezkou holkou, ale je taky moc hodnej a starostlivej," ztratila se na chvíli v myšlenkách Wanda.

Na chvíli zavládlo ticho, které jsem nebyla schopna přerušit.

Co tím myslí, že Pietro pálí za každou? Co když jsem jen další na jeho listu? Nešli jsme na to moc rychle?

Wanda ale mluvila v minulém čase. Třeba myslela jeho školní léta nebo tak... Budu se jí muset nějak nenápadně zeptat, jak to teď má s holkama!

Je na to teď vhodná chvíle? Asi ne. Rozhodně ne! Tak to prostě budu muset nějak uhrát...

Řekni něco inteligentního, od tématu, ale ne moc, ať to není nápadný!

,,Takže... je to mezi náma ok...?" optala jsem se nejistě. Rozhodně musím zapracovat na mezilidské komunikaci.

,,Jo, stoprocentně!" rozzářil se její obličej úlevou a nadšením, když jsme se objaly.

Při našem usmiřovacím objetí jsem se koukla na prosklenou stěnu a uviděla tam Tonyho, který na mě dělal různé opičky.

Nejdřív si dal obě dvě ruce na tváře, otevřel do široka pusu, vykulil oči a několikrát poskočil.

Potom to chvíli vypadalo, že spadne. Nakonec se otočil čelem do chodby a začal na někoho mávat. Nejspíš to mělo znamenat 'pojď sem'.

Hned k němu přiběhl Clint a Pietro. Všichni se nalepili na prosklenou stěnu, jako mouchy na čelní sklo rychlejedoucího auta, a házeli na mě přehnaně radostné obličeje.
Ukazovali palce nahoru a dělali spoustu kravin.

Pustila jsem Wandu a ukázala za ní, aby se otočila a podívala se na tu show.

Za zády našich tří komediantů se totiž jako duch zjevila postarší sestřička, a s vražedným pohledem se připravovala na svůj slovní útok proti nebohé trojici.

Wanda se otočila a obě jsme pobaveně pozorovali překvapené reakce našich opičáků, když si konečně všimli rozlícené sestřičky, a následně jak se snaží bránit před jejím útokem.

Nezachránilo je ani Clintovo šmrdlání trikem po umazaném sklu s otisky jejich rukou a tváří, které starší dámu rozhořčily asi nejvíce.
Tak se radši před tou saní šli schovat k nám.

,,Má zástavu! Zapište čas smrti," vešel Tony jako první.

,,Tony, tak lehce se mě nezbavíte," zasmála jsem se.

,,Je mi to jasný," vzdychl si Stark a usadil se na konec mé postele.

Clint si sedl na druhou stranu od Starka stejně jako Pietro akorát dál ode mě.

,,Tak jak vůbec dopadla naše mise? Vyhráli jsme?" zeptala jsem se. ,,Já jsem zbytek tak nějak propásla."

,,Jo, všimli jsme si," uchechtl se Clint. ,,Neboj, mise byla úspěšně dokončena."

,,Jsme prostě nejlepší," pokrčil rameny Tony.

,,A jsou všichni v pořádku?" ptala jsem se dál.

,,Žádný vážný zranění. Ty jsi na tom byla nejhůř," řekl Pietro a něžně se na mě podíval.

,,Tak to je dobře," oplatila jsem mu pohled. Hned jsem cítila takový zvláštní klid a vřelý pocit.

Ještě dlouho jsme si všichni povídali, nakonec to dopadlo tak, že se konverzace účastnil jen Tony, Pietro a Wanda.

Normálně si užívám jen poslouchat, ale v tuhle danou chvíli se mi začalo chtít hrozně spát. Začali mi klesat víčka a po chvíli jsem tvrdě usnula.