Theia (Avengers ff)

Zrada Tonyho jogurtu

Probudila jsem se asi někdy v půl deváté a chvíli jen pozorovala paprsky světla, které osvětlovali můj nový pokoj.

Přišla jsem si jako ve snu, velká postel, skříň plná nového oblečení, konečně jsem ve svém životě měla zase trochu jistoty.

Když jsem žila na útěku, občas jsem spala i na ulici, nebo ve špinavých motelech. V noci jsem se budila zimou a přes den se hrabala v odpadcích.

Dělala jsem i horší věci, které se nesmí nikdo dozvědět.

Zvedla jsme se z postele, aby mě nedohnaly špatné vzpomínky, převlékla se do tmavě modrého svetru a tepláků, poté jsem rychle vyrazila směrem do kuchyně.

Cestu jsem si naštěstí pamatovala díky mému orientačnímu smyslu, a taky kvůli tomu, že když mám hlad, před jídlem mě nic nezastaví.

,,Dobrý ráno," popřála jsem Pietrovi a Wandě, kteří tam jako jediní seděli.

,,Dobrý," odpověděla Wanda bez toho, aby na mě jedinkrát pohlédla.

,,Dobré ráno," popřál mi Pietro, který zrovna seděl u stolu a dojídal svou snídani. ,,Dnes vypadáš ještě úžasněji než včera." podíval se na mě zasněně.

,,Děkuju," řekla jsem rozpačitě a sklopila pohled k podlaze.

,,Jak jinak," ušklíbla se Wanda. ,,Je to přece bohyně!" dodala ironicky.

,,Můžeš toho nechat, přestaň být nepříjemná," utrhnul se na ní Pietro.

,,Myslíš, že nevím, co děláš?" řekla klidným, ale jedovatým hlasem. ,,Jen nevím, jestli je to, protože se mě snažíš naštvat, nebo protože jsi prostě takový..."

,,Není vždycky všechno jen o tobě..." přecedil mezi zuby a pak zavládlo napjaté ticho.

,,Kde jsou všichni?" snažila jsem se zachránit situaci.

,,Jsou na misi," podíval se na mě Pietro.

,,A proč jsme nešli s nimi?" ptala jsem se dál a otevřela jsem ledničku.

,,Byla to malá akce a nepotřebovali naši po-"

,,Nevěří ti natolik, aby jsi s námi šla do akce a my s Pietrem tu máme být a hlídat tě, protože ti nevěří ani tak málo, aby tě tu nechali samotnou," přerušila Pietra lhostejně se tvářící Wanda, zvedla se a odešla.

Vzala jsem si jogurt a sedla si s ním ke stolu, u kterého seděl naštvaně a zároveň soucitně tvářící se Pietro.

Snažila jsem se na sobě nedat znát, jak mě to mrzelo.

,,Tak to není. Vážně nás tam nepotřebovali, a tak nás pro jistotu nechali tady. Moje sestra je jenom protivná," soucitně se na mě podíval. ,,Takhle by se k tobě chovat neměla. Dojdu za ní a vy-" začal se zvedat a odcházet, ale já ho chytila za ruku, a tak se zastavil a jen na mě koukal.

,,To je v poho," usmála jsem se na něj. ,,Má pravdu. Nevěří mi a já to chápu. Ještě před pár dny jsem běhala v kostýmu ninja brouka po Stark tower, kradla žezlo a prala se s váma. Je logické, že mi nevěří," pustila jsem jeho ruku, protože mi přišlo, že jí držím už příliš dlouho a začínalo to být divné.

Bylo mi jasné, že mi nevěří a počítala jsem s tím, ale mrzelo mě, že je na mě Wanda taková. Chtěla jsem s ní normálně vycházet.

,,Kostýmu ninja brouka?!" rozesmál se Pietro a sedl si vedle mě.

Seděli jsme tak blízko, že jsme se dotýkali stehny, ale ani jeden z nás to neřešil a prostě jsme dělali jako by nic.

,,No víš, tak tomu říkám, protože si v tom tak vždycky připadám," smáli jsme se spolu.

,,Je pravda, žes v tom vypadala docela děsivě. Myslel jsem, že jsi nějaký vetřelec z vesmíru," smál se dál Pietro.

,,To je moc milý," řekla jsem ze srandy. ,,Děkuju." plácla jsem ho po rameni a usmívala jsem se, ale Pietro najednou zvážněl.

,,Nikdy jsem nepotkal nikoho takovýho jako jsi ty," natáhl ke mně ruku po chvíli ticha a vzal mezi prsty pramínek mých sněhově bílých vlasů.

,,To bude tím, že Antiků už moc není," pokusila jsem se zavtipkovat, ale moc mi to nevyšlo.

,,Takhle to nemyslím," pousmál se a stále se do mě vpíjel pohledem. Začala jsem se doslova topit v té modré záplavě jeho očí.

,,Jsme doma!" uslyšeli jsme od někud Anthonyho hlas a prudce se od sebe odsunuli. ,,Doufám, že jste tady nedělali žádný prasárny, problémy, párty a ostatní věci na p, které vy mladí děláte, když dospělí nejsou doma," vešel do kuchyně a podezíravě na nás ukazoval prstem.

,,Nezapomínej Anthony, že já jsem tady z nás dvou ta starší," oponovala jsem mu.

,,To sice ano, ale fyzicky jsem tady pořád starší já," namířil si to přímo k ledničce.

,,To, že se ti buňky neobnovují tak rychle jako mně, nic neznamená," vrátila jsem úder. ,,A o tvém mentálním věku bych radši nemluvila," špitla jsem si pro sebe, Pietro to taky slyšel a ušklíbl se spolu se mnou.

,,Kde jsou ostatní?" změnila jsem téma.

,,Ostatní nemají oblek, takže je ještě čeká nudná dlouhá cesta než sem dorazí," očividně mu to dělalo radost. ,,Teda až na Rhodeyho ten je ve sprše," neustále hledal něco v lednici.

,,Ehm," zabručela jsem, protože jsem měla plnou pusu jogurtu.

,,Kde je můj jogurt?" nevzdával Tony hledání.

Vykulila jsem oči a podívala se nejdřív na svůj jogurt, potom na Tonyho a poté zase na jogurt.

Pietrovi, který se do teď na Tonyho mračil, to vykouzlilo úsměv na tváři.

,,Musíme se rychle zbavit důkazů, než na to přijde," naklonila jsem se k Pietrovi a zašeptala mu můj plán ukazujíc přitom na jogurt.

,,Ty?!" křikl Tony zděšeně. ,,Jak jsi mi to mohla udělat?!" ukázal na jogurt.

,,Je to jinak než to vypadá!" přistoupila jsem na Starkovo hru. ,,Ten jogurt mě donutil. Já jsem nechtěla. Odpusť mi."

,,Tohle se nedá odpustit," sedl si Stark zničeně na židli a obličej si vložil do dlaní.

,,Tak tady aspoň máš ten kelímek, co po něm zbyl," přišoupla jsem ke Starkovi kelímek a rychle se zvedla a začala odcházet. ,,Můžeš ho vyhodit a pomstít se mu tak za jeho zradu!" volala jsem už z chodby.

,,Tebe vyhodím!" řval na mě zpět a v jeho hlase byl slyšet úsměv. ,,Na ulici, Theodoro! Za TVOU zradu!"