Theia (Avengers ff)

Návrat zpět a poslední sbohem

Uměle osvětlenou místností S.H.I.E.L.D.u mezi přítomnými členy Avengers zavládlo hrobové ticho.

Člověk by si řekl, že už si na to zvykli, jelikož od porážky Háda, vlastně už i předtím, tohle bylo na denním pořádku.

Ale pravda je, že na takovou pochmurnou náladu si člověk jen těžko zvyká. Spíše se zdálo, že je to užírá čím dál tím víc.

Můžeme se však divit? Sice porazili Háda a mnoho z nich vyvázlo téměř bez zranění, vyhráno však stále neměli.

Pár z nich truchlilo nad ztrátou Lokiho, někdo, jako třeba Wanda, však jen v tajnosti. 

Lokiho tělo bylo doslova rozmetáno na prach v důsledku silné vlny magie, která se uvolnila, když Hád zemřel. Stejně tak i po žezlu toho zbylo jen málo.

Hlavního cíle výpravy tak nedosáhl nikdo, neměli ani žezlo a ač dokázali Theiu zachránit, ukázalo se, že Theia si nic nepamatuje.

Donedávna ležela na ošetřovně, připoutána k lůžku. Nepamatovala si nic, ani Háda, své přátele, události posledních měsíců ani Pietra.

Vzpomínkami byla zpět v době, kdy se nechávala ovládat záchvaty vzteku a výčitkami svědomí způsobenými zabitím onoho muže.

O této její minulosti však věděl jen Pietro. Myslel si tedy, že jí dokáže pomoci, ale když k ní přišel na ošetřovnu, akorát vše zhoršil.

Dával si za vinu, její útěk, který se odehrál před pár hodinami, protože Theiu vyděsil jeho proslovem o její minulosti, kterou by podle ní neměl znát.

,,Asi se ptáte, proč jste tady," procházel se Fury nedaleko kulatého stolu, okolo kterého seděli Avengers a čekali, jakou novou zprávu jim podá ředitel S.H.I.E.L.D.u. Ten popošel o pár kroků dopředu k ovládacímu pultu a zapnul obrazovku, na které se objevil záběr z městské kamery. ,,V jedné části města jsme zaznamenali velký nárůst energie," dodal ještě, než zaměřil svůj pohled na kamerový záznam.

Z počátku se na obrazovce zobrazila jen obyčejná temná ulička, kterých bylo ve městě spousta. Špinavá a ošklivá se spoustou bordelu všude okolo. Obyčejný člověk by se jí vydal jen v případě nouze.

Nouze, kterou nyní pociťovala i Theia, když se rozhodla v ní hledat bezpečí.

Všichni Avengers byli jako přibití k monitoru, na kterém se nyní před Theiou objevila silná bílá záře dost silná na to, aby pohltila vše okolo sebe. Poté se kamera nejspíše rozbila, protože na obrazovce nyní běželo jen zrnění.

,,Kde to je?" ozval se Pietro a spolu s ostatními byl pevně odhodlán projít každou ulici ve městě, jen aby našel mladou Antičku.

༄

Norské slabé slunce mu ozářilo jeho tvář, když se probral na hromadě listí.

Pomalu se plížil ve stínech. Celý zbytek dne se ukrýval, aby nebyl objeven týmem Avengers.

Znaveno, po tak těžkém kouzle, se jeho tělo zhroutilo do měkkých listů, kdy na malý okamžik usnul.

Nyní však nastal čas povstát, jako Fénix z popela. Jak ironické...

Ti hlupáci mu prostě vždy na vše naletí. Jako obvykle získal to, co chtěl a ještě si u toho užil zábavu.

Nyní už si jen plánoval, co udělá s mocí, která se mu, díky těm hlupákům, opět dostala do rukou.

Jeho dlouhé prsty sevřely pevně předmět v jeho rukou. Žezlo bylo opět jeho a stačilo k tomu jen pár iluzí.

Podíval se na zářící kámen a poté svůj zrak upřel k obzoru.

Mohutné hory se tyčily všude okolo něj a on konečně znovu pocítil závan svobody.

Však on jim předvede opravdovou sílu. Ukáže jim, co je to strach. Až přijde jeho čas, dokáže světu, že není tak zbytečný, jak se cítil celý život kvůli Thorovi a jeho otci.

Stane se nejmocnějším vládcem.
Loki, král devíti světů... To nezní vůbec špatně.

༄

Pietro už propátral celou oblast, která mu byla určena. Nic nenašel, ale byl pevně odhodlán běhat klidně tisíc let, dokud Theiu nenajde.

Řítil se ulicemi města, a když už byl téměř bez dechu, rozhodl se na chvíli zastavit, aby se mu dostal potřebný kyslík.

V tu chvíli, možná to byla intuice, možná se mu dostalo pomoci zezhora, věděl přesně kam má běžet. Jako by mu někdo nasadil to místo do hlavy, rozběhl se k menšímu mostu, který se nacházel nedaleko parku.

Tam stála.

Její sněhové vlasy vlály ve větru, jinak by snad nepoznal, že není jen další sochou na mostě.

Tak nehybně stála, do pokožky bílé jako porcelán se opíraly sluneční paprsky a s lokty podepřenými o zábradlí mostu hleděla dolů do proudu řeky.

Pomalu k ní došel, a když od ní stanul asi metr a půl, sama promluvila.

,,Byl za mnou Hlas. Připomněl mi, co je pro mě důležité..." pronesla a oči přitom probodávala modré vlny na řece.

,,Máš zpět své vzpomínky?" svitla Pietrovi naděje, ale stále se bál udělat jakýkoli pohyb, jako kdyby sledoval plachou laň, která mu má každou chvíli utéct do bezpečí lesa.

,,Jen málo z nich, ale pamatuji si, že jeden člověk mi kdysi řekl: ,,Je jen na tobě, jakým člověkem se rozhodneš být."
A já opravdu nechci být špatný člověk," její slzami zalité oči se teď konečně přemístily na Pietra.

,,Theio, ty jsi nikdy nebyla špatný člověk. Prosím, přestaň se pořád do všeho hnát sama a bezmyšlenkovitě. My jsme tady pro tebe, vím, že teď ti to tak nepřijde, ale máš tu rodinu, máš tu nás," podíval se jí do očí a odmítal uhnout pohledem.

Viděl na její tváři náznak úsměvu a to mu dodalo odvahu.

,,Nech mě, abych ti pomohl si vzpomenout," přistoupil ke své milované blíž a natáhl před sebe jednu ruku.

Theia chvíli váhala, ale poté Pietrovu ruku přijala.

-KONEC-