Theia (Avengers ff)

Pašerák asgardké pálenky

,,Promiň, jen si potřebuju dát pauzu," pustila jeho ruce a chytila se za hlavu, která jí nepříjemně bolela. Už prohledávali mysli ostatních lidí spoustu hodin a i když s Lokim měla Wanda větší dosah, stále nic nenacházeli.

,,Tohle pomůže," vyndal najednou z vnitřní kapsy placatku se záhadou tekutinou. Neváhal a cvaknul si z ní než jí podal Wandě, která na něj nevěřícně koukala. ,,Je to lék..."

,,Ani nechci vědět, jak a co dalšího se ti podařilo sem propašovat," kroutila nevěřícně hlavou, ale stejně natáhla ruku po zázračném nápoji.

Pečlivě si začala prohlížet bohatě zdobenou placatku snad, aby oddálila své napití.

,,Neboj, žádná zbraň by přes mého bratra neprošla, jestli je tohle to, o co se strachuješ a otrávit tě taky nechci," ležérně se opřel jedním loktem o matraci a pečlivě sledoval Wandu. ,,Pomáhá to na bolest hlavy po užívání magie... Přestaň na to už koukat a dej si."

Wanda tedy sebrala všechnu odvahu a dala si loka pofiderní tekutiny. Ve chvíli se jí obličej zkřivil a rukou si zakryla ústa.

,,Panebože, to je silný!" vydala ze sebe po chvíli, krk měla v jednom ohni a začínala litovat svého rozhodnutí.

,,Ještě aby ne, je to asgardská pálenka," zasmál se pobaveně, zvedl se do polosedu a opřel se jen dlaní jedné ruky, do druhé si totiž od Wandy převzal svou drahou placatku a opět ji ukryl do bezpečí své kapsy.

,,Řekls, že je to lektvar!" prskla na mladého boha Wanda, ale na tváři se jí rozlil úsměv.

,,Řekl jsem, že je to lék, ne lektvar..." pokrčil rameny Loki s lišáckou grimasou .

,,Řekl jsi taky, že mi to pomůže proti bolesti-"

,,Chvíli to trvá, než to zabere... dej tomu čas.

Mimochodem, dneska už nepracujeme, nemyslím si, že by ses měla takhle přepínat," hrál Loki dál svou hru a sledoval, jak sebou Wanda praštila do peřin.

Sjel si její tělo zkoumavým pohledem. Rozhodně nebyla k zahození. Možná si s ní ještě trochu pohraje, předtím než uskuteční svůj plán.

,,Asi máš pravdu, ale já už vážně nevím, co mám dělat. Zkouším to každý den a ještě jsem nenarazila na nikoho, kdo by ji jen zahlédl. Je to jako hledat jehlu v kupce sena," stále ležela na zádech, stáhla si rukávy jejího černého trička do dlaní a položila si ruce přes oči.

,,Určitě brzy něco najdeme, neměj strach. A když ne my, tak ty vaše přístroje ano," jak se Lokimu dělalo špatně z takových přeslazených proslovů, ale na venek nemohl dát nic znát.

Jen se nad ní skláněl, seděl v měkkých přikrývkách její postele a jeho obličej ovládl zkoumavý výraz, o kterém ani on sám nevěděl.

Wanda se vymrštila zpět do sedu a sjela Lokiho nedůvěřivým pohledem, ruce na hrudi v podvědomém obranném gestu.

,,Proč jsi najednou takový milý?" nakrčila obočí a zahleděla se Lokimu do očí. Až teď si začala uvědomovat Lokiho podezřele milé chování.

,,A už je to tady zase," obrátil oči v sloup a narovnal se. V jeho rázném hlase bylo slyšet ublížení ,,Nejsem tak špatný, jak se o mně říká. Nejsem bezcitný, znám pocit zoufalství až moc dobře."

,,Určitě je v tom ještě něco víc, já jsem jediná, ke komu se chováš takhle," prohlížela si pečlivě každý detail jeho tváře a čekala, kdy se prozradí. Svou telepatii teď použít nemohla, na to byla příliš vyčerpaná a v hlavě cítila nepříjemné bodání, které ovšem opravdu začínalo ustupovat, když se jí do hlavy začal vrážet silný asgardský alkohol.

,,Jsi jediná, kdo se tady ke mně chová normálně," sklopil Loki pohled, zasněně se pousmál a mírně zakroutil hlavou. ,,Ty jsi jiná než ostatní..." je čas na srdceryvný příběh, který si právě hodlal vycucat z prstu.
Na chvili se podíval na Wandinu reakci, ta jen seděla a čekala, co z něj vypadne.

,,Připomínáš mi mojí první lásku. Byla neskrotná, silná a krásná jako ty. Často jsem jezdil na vyjížďky, jen abych ji potkal," vyprávěl pomalým, trochu zastřeným hlasem. ,,Byl jsem mladý, nezkušený a také trochu bázlivý, takže než jsem se odhodlal vyjevit jí své city našla si někoho jiného... Konkrétně mého bratra, který ji využil a odkopl," na chvíli se odmlčel. ,,Poté už se mnou ani s mým bratrem pochopitelně nechtěla nic mít," domluvil a zvedl pohled od svých rukou k Wandě. Poté jeho pohled vystřídal naoko zaskočený. ,,Ani nevím, proč ti to říkám. Omlouvám se, asi tě to stejně nezajímá."

,,To je v pohodě, je zajímavé vidět i něco víc, než na co si hraješ před ostatními," pousmála se a snažila se lépe zaostřit na mladého muže vedle ní.

Není to tak, že by byla úplně opilá, ale rozhodně nečekala, že jí jeden lok omámí natolik, aby začala uvažovat nad bohem lží, způsobem, kterým právě uvažovala.

Až pozdě jí došlo, že na něj upřeně kouká až moc dlouho, že se začínají přibližovat, že teplo, které cítí v celém těle, nebude jen z asgardského alkoholu.

Loki byl však rychlejší, než Wandy zdravý rozum a dříve než stihla něco říct nebo udělat, Loki vzal její obličej do svých dlaní a přitáhl si ji do polibku.

Lokiho rty chutnaly jako zakázané ovoce, skutečné polibky od boha lsti.
Jemné, ale zároveň plné vášně a na jazyku mu ještě hrála chuť toho zatraceného alkoholu. Jeho prsty se propletly s pramínky jejích vlasů.

Jen na tu malou chvíli se Wanda nechala opravdu strhnout svými pocity a jemným opojením z alkoholu, než si skutečně uvědomila, co dělá.

Když se tak stalo, odtáhla se od Lokiho se skoro až děsem v očích. Nebála se však již zmíněného Asgarďana, ale sama sebe.

Jak jen mohla něco takového udělat?

,,Myslím," prohrábla si nervózně vlasy a pohledem těkala všude po pokoji, jen aby se nemusela podívat na Lokiho. ,,Já myslím, že bys měl radši jít."

Loki se slovy, která Wanda už ani nevnímala, přikývl a i když měl chuť si tu drzou Midgarďanku vzít hned teď a tady, vstal a vydal se ke dveřím z jejího pokoje.

Ještě předtím než přešel práh se naposledy otočil na Wandu stále sedící na posteli, otevřel pusu, jako by chtěl něco říct. Poté si to však rozmyslel, nakrčil obočí, zaklapl pusu, otočil se a odešel.

Jakmile vyšel ze dveří, doširoka se usmál. Má ji přesně tam, kde chtěl.

Mezitím, co se Loki tetelil blahem, Wanda se zvedla z postele, zašla do honosné koupelny, která jí však nyní nepřinášela žádnou útěchu. Zatím ne.

To až, když pustila ve sprše vodu a sedla si pod ledově chladný proud, dovolila si pustit stavidla všech svých pocitů a naplno se rozbrečet.

Nebrala ohled na své zmáčené oblečení, zničený make-up a ani na fakt, že jí začíná být zima.

Vše se zdálo tak malicherné v porovnáním s tím, co prožívala uvnitř své hlavy.

Naštvaná hlavně na sebe, plakala, co to šlo, protože si uvědomila, že se jí dostal pod kůži nejvíce nenáviděný muž v tomto domě a v přilehlých galaxiích.

Už to nezvládala, měla strach o Theiu i svého bratra, který to vše špatně nesl a z toho věčného pátrání byla vyčerpaná. Vše se na ní najednou sesypalo a ona měla pocit, že to nezvládne.

Chtěla, aby všechny její problémy odplavila voda...