Theia je antická dívka, která má díky svému původu možnost zachraňovat ostatní lidi, celý život však byla vedena jejím mentorem a ačkoli si to neuvědomuje, nikdy vlastně nestála na vlastních nohách.
Její rozhodnutí jsou často zbrklá a ne vždy jí ště...
Thor odešel se slovy, že musí zařídit nějaké věci ohledně toho žezla. Prý se za mě také přimluví a vysvětlí jim, že mé úmysly byly dobré.
Nevím, čím jsem si tohle od něj vysloužila, ale byla jsem za to ráda. Už mě nebavilo tady trčet jen sama se sebou a svými mindráky. Když nebylo, co dělat, na povrch se draly dlouho zapomenuté myšlenky.
Rozhodla jsem se ještě si na chvíli lehnout a zkusit se trochu vyspat. Lehla jsem si na postel a zavřela oči. Po chvíli jsem začala pomalu usínat.
Ocitla jsem se na louce obklopené lesem. Podívala jsem se pod své bosé nohy a s údivem zjistila, že tráva není zelená, ale pyšní se snad všemi odstíny modré, které existují.
Uprostřed louky stál mohutný strom s červenou kůrou a fialovými listy. Najedné z jeho větví visely vedle sebe dvě dřevěné houpačky. Na nic jsem nečekala a šla jsem si na jednu z nich sednout.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chvíli jsem se jen houpala a pozorovala růžové nebe, když v tom ze stromu vyletěla bílá sova.
Proletěla kolem stromu, zakroužila nad celou loukou a poté přiletěla k druhé houpačce. Než stačila dosednout proměnila se v muže s bílými vlasy a jasně modrýma očima.
Muž se na mě otočil a zahleděl se mi do očí. Okamžitě jsem věděla, kdo to je. Byl to můj průvodce. Byl to ten ,,Někdo".
,,Co se děje? Proč tu jsme? Proč ses mi ukázal?" kladla jsem jednu otázku za druhou. Byla jsem velmi zmatená.
,,Protože jsem se přišel rozloučit," nespouštěl ze mě pohled.
,,Cože?" nechápala jsem. ,,Poprvé za ty dlouhé roky se mi konečně ukážeš jen proto, aby ses rozloučil?" rozčílila jsem se.
,,Nemohl jsem se ti ukázat. Takhle to nefunguje," pousmál se smutně a zhoupal se na houpačce.
,,Vůbec tomu nerozumím," sklopila jsem pohled a prohlédla si svoje bílé oblečení.
,,Zatím ne, ale až se jednou povzneseš, jestli se tak stane, pochopíš to," dal mi ruku na rameno a konejšivě se usmál.
,,Nechci, abys mě opustil," přiznala jsem se slzami v očích a pohlédla na něj.
,,Já vím, ale musí to tak být. Náš společný čas se naplnil a my oba musíme jít dál," pousmál se smutně.
,,Ale jak bez tebe budu moct zachraňovat lidi?" bála jsem se.
,,Přidej se k Avengers, budeš tak moci zachraňovat lidi i bez mé pomoci," dal mi radu.
K Avengers? Je tohle můj osud?
,,Proč musíš odejít?" cítila jsem, jak mi po tváři sjela slza.
,,Určitě také cítíš tu změnu v síle Povznesených, polární zář je neklidná... Je tu něco důležitého, o co se musím postarat. Víc ti říct nemůžu," utřel mi slzu stékající po mé tváři. ,,Nemyslím si však, že je to naposledy, co se vidíme. Život je dlouhý, máme spoustu času na to se znovu shledat, ale teď je čas se rozloučit."
,,Potom tedy sbohem," rozloučila jsem se s ním po chvíli mlčení.
,,Sbohem," obejmul mě a v tom momentě se vše kolem rozpustilo a já jako bych padala do hlubin země.
Dopadla jsem do vody a podívala jsem se na hladinu. Viděla jsem nad ní rozmazaný obraz mě samé, jak spím na posteli. Vynořila jsem se a v té chvíli, jako bych se vrátila do svého spícího těla.
Nevím, jak dlouho jsem spala, ale najednou mě probudil pocit, že mě někdo pozoruje.
Otevřela jsem oči a uviděla, jak u dveří stál Pietro Maximoff a upřeně na mě hleděl, jako by zkoumal každý můj detail. Vypadal fascinovaně a trochu udiveně.
Zvedla jsem se do polosedu a promnula si rozespale oči. To probralo i Pietra, který sebou škubl a začal kmitat očima všude možně jen, aby se nesetkal s mým pohledem.
,,Mám tě dovést k Furymu," vypadlo z něj po chvíli.
,,Co zase chce?" špitla jsem si pro sebe a zvedla se z postele.
,,Co to bylo?" podíval se na mě s vykulenýma očima, když přeslechl mou narážku.
,,Ale nic!" vypískla jsem asi o oktávu výše nez normálně.
,Znělo to tak trapně jen pro mě, nebo i doopravdy?' prolétla mi hlavou nepříjemná myšlenka, ale Pietro se jevil bez reakce, což mě uklidnilo.
,,Dobře, tak pojď za mnou," řekl a vydal se ven ze dveří.
Nikdo mi cestou nemířil na hlavu, takže jsem usoudila, že Thor jim nejspíš už vše řekl.
Šla jsem těsně za Pietrem, a tak jsem se mohla pokochat jeho vypracovanou postavou.
Zrovna, když mi pohled úplně náhodou padl na jeho perfektní zadek, se na mě otočil. Rychle jsem se podívala jinam a doufala, že si toho nevšiml.
,,Nemůžeš lidem jen tak koukat na zadek!" ječela jsem na sebe v duchu. ,,Je ti třináct nebo kolik?"
,,Ještě jsem se nepředstavil," zpomalil, aby šel po mém boku. ,,Jmenuji se Pietro Maximoff."
,,Já jsem Theia," pousmála jsem se.
,,Rád tě poznávám," řekl skoro až svůdným hlasem a zabodl do mě své modré oči.
,,Já tebe taky," pousmála jsem se a radši se začala rozhlížet po chodbách.
,,Chtěla bych se ti omluvit za tu nohu," koukla jsem na něj jen letmo.
,,V pohodě. Já jsem tě taky zrovna nešetřil," zasmál se a chtěl zahnout doprava, zatím co já šla stále rovně, takže jsme se srazili.
Omylem jsem mu přišlápla nohu a on do mě tak nešikovně vrazil, že to malém dopadlo naším pádem. Kdyby mě Pietro nechytil za paži, asi bych to se svou slabou nohou neustála.
Trochu trapné, ale ještě docela v pořádku, kdybychom poté neměli půlminutu koukání jeden druhému do očí z příliš velké blízkosti.
Z transu nás vyrušil až smích, který k nám dolehl z druhého konce chodby.
,,Tak takovýhle taneční kreace jsem viděl naposledy, když se Thor pokoušel tančit valčík," vysoukal ze sebe Hawkeye mezi dalšími záchvaty smíchu.
,,Ještě pořád jsme na tom líp než ty," prohodil Pietro. ,,Staříku," nemohl si odpustit narážku na Hawkeyeův věk.
Ten jeho narážku však ignoroval a jen se dál smál. Potom začal parodovat náš incident, což zapříčinilo jen další nával smíchu tentokrat i z naší strany.
