Theia (Avengers ff)

Chvilka hysterie

Země
Současnost...

,,Co se děje?" zeptala jsem se a hned jsem se zarazila, když jsem uviděla vysokého černovlasého muže s okovy na rukou.

Stál tam uprostřed obýváku vedle Thora a s potutelným úsměvem si prohlížel všechny zde přítomné.

Ve tvářích většiny byla vidět nenávist smíšená s překvapením nebo nechutí.

Já s Pietrem jsme se na sebe nechápavě podívali. Nevěděla jsem, kdo to je a divila jsem se, proč jsou kvůli tomu chlápkovi všichni tak rozhození.

Nejhůř na tom byl asi Clint, který měl výraz sériového vraha a pevně sevřené pěsti. Přitom nejspíš přemýšlel, že by si došel pro luk a šípy a využil naší návštěvu jako živý terč.

,,Kdo to je?" přerušila jsem napjaté ticho v místnosti.

,,Tenhle parchant mě, donutil zabít spoustu nevinných lidí," zavrčel Clint.

,,Chtěl ovládnout celý svět," přidala se Nataša.

,,Přivedl sem armádu mimozemšťanů, kteří zabili tisíce lidí a zničili celý New York," pokračoval Steve. Ani jsem nevěděla, že už dorazil do Stark tower.

,,Mě prohodil oknem," skřížil si ruce na hrudi Stark a ostatní v místnosti ho jen začali probodávat pohledy.

,,Takže tohle je ten Loki," zamračila jsem se na toho grázla. Už jsem pochopila, proč se všichni tváří jako na pohřbu.

Teď už jsem moc dobře věděla, kdo to je a co všechno způsobil. Byla jsem v tu dobu zrovna v Rusku, takže jsem tu pohromu neviděla na vlastní oči, ale zprávy o tom útoku se šířili celým světem.

Docela mě překvapilo, jak vypadá. Myslela jsem, že to bude někdo starý a děsivý. Třeba někdo ve stylu Voldemorta.

,,Vidím, že mě předčila má pověst," z jeho hlasu doslova odkapával jed. Přesto na jeho tváři pohrával, řekla bych, laškovný úsměv, když do mě zabodl svůj ledový pohled, svitla mu v očích jiskra.

Co to mělo být? Ví snad, kdo jsem?

,,Proč je tady?" prskl podrážděně Pietro a postavil se obranářsky přede mě, když vycítil, že je mi nepříjemně.

,,Jde o to žezlo," začal Thor velmi omluvným tónem. ,,Někdo ho ukradl."

,,Cože?! Jak jako ukradl?!" nemohla jsem uvěřit tomu, co mi říká.

,,Moc mě to mrzí. Už bylo na Asgardu, když v tom-" začal Thor, ale byl hrubě přerušen.

,,Jak se někomu povede ukrást žezlo přímo z Asgardu?! Je to přeci sídlo bohů! Před nedávnem ses ještě vytahoval, jak je na Asgardu bezpečno! To jste tam všichni úplně tupí, že si necháte ukrást žezlo přímo před nosem?!" rozčilovala jsem se.

Takhle vytočená jsem nebyla už hodně dlouho. Ani nevím, co mě to popadlo. ,,A nejen, že si necháš ukrást žezlo, ale dokonce sem přitáhneš svého očividně psychicky narušeného bratra, který chtěl ovládnout celou tuhle planetu!"

Všichni na mě koukali s otevřenou pusou, jen přihlíželi mému hysterickému výlevu, který přišel jako blesk z čistého nebe.

Určitě bych pokračovala dál, kdyby mi Pietro nepoložil ruku na rameno a nepřitáhl si mě tím k sobě.

,,Klid," zašeptal něžně. ,,Uklidni se."

,,Máte tu trochu napjaté vztahy," nadzvedl Loki ruce připevněné k sobě okovy, které o sebe jen zacinkaly, přičemž se stále s úsměvem koukal do provinilé tváře svému pobledlému bratrovi.

Pietro při Lokiho slovech zesílil svůj stisk a s vražedným výrazem propaloval boha lží.

,,Promiň, Thore, přehnala jsem to," podívala jsem se na něj omluvně. V hlavě se mi točilo tisíc myšlenek, v krku se mi dělal knedlík.

,,V pořádku," pousmál se provinile.

Sklonila jsem hlavu s pocitem neskutečné hanby. Cítila jsem takovou hořkost.

Proč jsem takhle zareagovala? Myslela jsem, že záchvatů vzteku jsem se zbavila už před lety. Proč jsem se nechala znovu ovládnout takovými pocity?

Jako bych přestávala být Antik. Ani moje schopnosti nefungují tak jak mají, vrací se mi noční můry a pocity vzteku a viny mě poslední dny pronásleduje mnohem víc než kdy jindy. Něco je velmi špatně s energií povznesených, nebo je to mnou...?

,,Jak se to stalo?" optala se Nataša a stejně jako zbytek Avengers se usadila na gauč.

Pietro si sedl vedle mě a konejšivě mě znovu pohladil po zádech.

Já jen tupě zírala na desku stolečku, rukama jsem si podložila bradu a lokty opřela o svá stehna.

,,Strážní, kteří zrovna měli hlídku říkali, že se objevila oslepující záře a žezlo bylo pryč," Thor nervózně poklepával prsty o topůrko svého kladiva a poté ho odložil na zem.

,,To jen tak zmizelo?" rozmachl se Tony rukama a následně je opět zkřížil na hrudi...