Theia je antická dívka, která má díky svému původu možnost zachraňovat ostatní lidi, celý život však byla vedena jejím mentorem a ačkoli si to neuvědomuje, nikdy vlastně nestála na vlastních nohách.
Její rozhodnutí jsou často zbrklá a ne vždy jí ště...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Naše mrtvolka se vrátila!" křikl na mě Tony zpoza baru, když jsme konečně dorazili.
Zjistila jsem, že nakonec neletíme na základnu Avengers. Tony totiž chce uspořádat velkou párty na oslavu toho, že jsem neumřela a zároveň tak veřejnosti představit nového člena Avengers - MĚ!
Takže místo vylehávání a nic nedělání v mém luxusním pokojíčku v Avengers building, budu pařit v Stark tower.
,,Ještě si budeš muset počkat na to, abys mi mohl říkat mrtvolko," usmála jsem se na Starka, který zrovna uklízel flašku Whisky zpět do baru.
V tom ke mně přiběhl Pietro, nenápadně mě chytil za ruku a propletl si se mnou prsty. Podívala jsem se nejdřív na naše ruce a poté se mu zahleděla do očí. Navzájem jsme se na sebe usmáli.
,,Máš tu všechny svoje věci," usrkl si Tony trochu Whisky. ,,Nechal jsem ti je sem převést a -" najednou si všiml mě a Pietra. Nejspíš mu zaskočilo a rozkašlal se.
Chtěl něco říct, ale kašel mu to nedovolil. Takže se jenom jednou rukou opíral o bar druhou na nás ukazoval prstem a vypadal, že to s ním za chvíli praští.
Clint, který ještě před chvílí stál spolu s Nat kus od nás, se vydal k baru pomoci dusícímu se Starkovi.
Došel až k němu, silou ho praštil do zad a bylo vidět, že má co dělat, aby nedostal záchvat smíchu.
,,Clinte víš, že bouchnutí do zad stejně moc nepomáhá pokud nemá v krku zaseklý pevný těleso?" zeptala jsem se.
,,Vím," smál se Clint a praštil Tonyho ještě jednou. ,,Ale aspoň mám pocit, že jsem se pokusil udělat něco pro to, aby se neudusil. Navíc jsem si nemohl nechat ujít příležitost praštit ho."
,,Co se děje?" zeptal se Clinta po chvíli už jen občas pokašlávající Tony.
Clint Starkovi něco pošeptal a na to Tony vykulil oči, co to šlo a nadzvedl obočí.
Začal s hraným zoufalým výrazem kmitat pohledem mezi námi třemi a Clint jen soucitně přikyvoval pokaždé, když Tonyho pohled spočinul na něm.
,,Tak to nedám..." hodil do sebe Tony poslední doušek Whisky. ,,...střízlivej," dodal a sáhl pro láhev, kterou před chvílí uklidil.
,,Takže vy dva..." nechal větu otevřenou a nalil tekutinu do sklenky. Na obličeji se mu začínal rozlévat konsternovaný výraz.
,,...už radši jdeme," dokončila jsem Tonyho větu a táhla Pietra pryč z dosahu Tonyho narážek.
,,Až se to dozví Wanda, roztrhá mě na milion malých kousků," zasmála jsem se, když jsme s Pietrem kráčeli po chodbách vedoucím k pokojům.
,,Neboj já jí nenechám," rozesmál se. ,,Zrovna se mi zdálo, že by to mezi námi mohlo být dobrý," řekla jsem ze srandy a mírně máchla rukama.
,,Myslím, že to překousne. Zachránilas jí život," pokrčil rameny a jemně houpal s rukou, kterou držel tu mou.
Šli jsem v pomalém tempu a jen občas se na sebe podívali, už jsem se před Pietrem cítila tak uvolněně, až to bylo zvláštní, jak rychle jsem si na to všechno zvykala. Nikdy jsem se nikomu tak rychle neotevřela.
,,Kde vůbec je?" napadlo mě najednou.
,,Ještě v Avengers building. Balí si věci a tak. Říkala, že dorazí v šest," vysvětlil mi.
,,Aha," kývla jsem hlavou. Pietro se najednou zastavil a otevřel jedny ze dveří.
,,Tady je tvůj pokoj," ukázal do místnosti a nechal mě projít.
Můj pokoj byl krásný! U jedné ze zdí stála obrovská postel a vedle ní noční stolek. Na protější stěně visela obrovská plazmová televize a okolo ní pár poliček. Třetí zeď byla celá prosklená. Pokoj díky tomu působil prostorněji, na druhou stranu nebyl tak útulný. To vše však kompenzoval výhled na nádherné město.
Netrvalo dlouho a já i Pietro jsme leželi v té obří posteli obklopeni jídlem a sledovali jsme film.
Zjistili jsme, že se nám stejně nechce nic dělat, takže zapnout nějaký program a jíst byla skvělá alternativa.
Moc jsme to však nesledovali, chvíli jsme jen jedli, povídali si a pak jsem začala pomalu usínat v Pietrovo hřejivé náruči.
Náhle náš klid přerušilo klepání na dveře. Jen z dálky jsem slyšela Pietrovo odpověď na onen zvuk, jelikož jsem se nehodlala vzdát svého sladkého usínání.
,,Máme problém hrdličky. Thor se vrátil a má velmi špatné zprávy," v tu chvíli jsem byla vzhůru jako ještě nikdy a pohled zabodávala do postavy stojící ve dveřích.
Jako bychom všichni tři na chvíli zamrzli na místě, nebo se to zdálo jen mně, jak jsem byla rozespalá.
,,Tak na co čekáte?! Pojďte!" čas se opět spustil při zvuku rázného hlasu patřícího Natashe.
