Tour (Muke)

6.

Michael

Odtáhli jsme se od sebe a já si začal uvědomovat, co se vlastně stalo. Místo toho, abych se k tomu postavil jako chlap a s Lukem si to všechno ujasnil, dostal jsem ze sebe jen prosté "Já..... promiň." a vyběhnul jsem z pokoje. 

Vyběhnul jsem před hotel, bylo mi jedno, že je tu zima. Běžel jsem ulicí, kterou neznám, než jsem doběhl na nějaké temné místo. Vytáhnul jsem z kapsy krabičku cigaret. Vím, že jsem říkal, že přestanu kouřit, ale nyní mi to bylo jedno. Zapálil jsem si cigaretu a po dlouhé době opět vdechl ten kouř. Co se to děje? Proč jsem utekl? Proč jsem ho vůbec políbil a nebylo na to trochu brzy? Nejspíš ano. Všechno jsem zbytečně uspěchal a teď toho lituju. Ani nevím jestli mě Luke miluje. Proboha, vždyť já ani nevím, jestli já miluju jeho! Jediné co vím je, že mě k němu něco neskutečně přitahuje, ale nevím, zda se to dá nazvat láskou. Jsi prostě idiot! Neskutečnej idiot Michaele!

Strávil jsem tu asi hodinu. Vykouřil jsem nejmíň pět cigaret a přemýšlel. Cítil jsem se na dně. Jak to dopadne, až se vrátím na hotel? Jak na to bude Luke reagovat? Sebral jsem odvahu a vrátil jsem se, abych to zjistil.

Luke

Říkal, že mi musí něco oplatit. Trochu jsem se lekl, jestli jsem mu něco neprovedl. Podíval se mi do očí a potom mě políbil. Nečekal jsem to, ale líbilo se mi to, spolupracoval jsem. Vlastně jsem byl v tu chvíli nejšťastnějším člověkem na planetě. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by se něco podobného mohlo stát. Splnil mi jedno z mých aktuálně největších přání a já už měl jasno v tom, že ho miluju. Doufal jsem, že i on mě.

Potom jsme se odtáhli. Během vteřiny se mu výraz obličeje změnil ze zamilovaného na vyděšený. Chtěl jsem mu říct, aby zůstal, chtěl jsem mu říct, že ho miluju, ale neudělal jsem to. Jen jsem tam seděl na posteli a koukal, jak odchází. Stačilo říct jedno slovo, nebo se za ním rozeběhnout a zastavit ho, ale já jen seděl! Proč?! Proč jsem prostě něco neudělal? Vždyť já ho miluju! Nevím, jestli se bál, že je na polibek moc brzo, nebo nevěděl, jestli mu lásku opětuju, ale prostě utekl. Bylo mi ho tak líto.

Mohl jsem ho jít hledat, ale já jenom seděl na posteli a bulel jak malý děcko. V tu chvíli jsem se nenáviděl a jeho miloval. Ale co když on nemiluje mě? Všechno je to tak zmatené.

Už víc než hodinu se nevracel a já pomalu usínal s tváří plnou slz.

Michael

Vešel jsem do pokoje. Luke už spal. Zprvu jsem byl rád, že jsem ho nijak nerozhodil, ale potom jsem se mu podíval do obličeje. Byl opuchlý a plný slz. Musel celou tu dobu brečet. Cítil jsem se tak šíleně mizerně. Nejenže ubližuju sobě, ale i jemu. 

"Promiň." zašeptal jsem, pohladil ho po tváři a šel do své postele. Bylo toho na mě dnes moc.

Luke

Ráno jsem se probudil kolem osmé. Jak znám kluky, budou spát tak do desíti, dnes máme volno. Žádné povinnosti, žádné zkoušení, žádné vystoupení, žádná věc, která by mě mohla donutit na chvíli přestat myslet na včerejšek. Na Michaela. Znovu mi začala stékat slza po tváři. Otočil jsem se na druhý bok, abych viděl na jeho postel. Byl tu. Začal mě hřát příjemný pocit a zároveň strach, co bude, až se probudí.

Oblékl jsem se, v koupelně si vyčistil zuby a osprchoval se. Potom jsem se vrátil do své postele a jen sledoval spícího Michaela. Zakručelo mi v břiše, tak jsem si šel pro nějakou snídani. Ash a Cal ještě spali. 

Michael

Probudil jsem se a podíval se na mobil. Bylo půl deváté. Udělal jsem nějakou tu ranní hygienu a vrátil jsem se k posteli. Teprve teď jsem si všiml, že tu Luke není.

Šel jsem si koupit kávu a něco k snídani. Uviděl jsem tam Luka, ale seděl ke mně zády, takže si mě nevšiml. Původně jsem si chtěl přisednout k němu, ale začal jsem se bát. Proč? Proboha Clifforde, proč jseš takovej srab? Rychle jsem snědl svoji snídani a vrátil se do pokoje.

Luke si dal na čas. jenom doufám, že u snídaně nebrečel, doufám, že jsem mu moc neublížil.

Slyšel jsem za dveřmi kroky, bylo mi jasné, že se vrací Luke. No tak, teď se musíš vzchopit a říct mu, jak ti na něm záleží! Můj vnitřní hlas na mě doslova řval.

Otevřel dveře a se sklopenou hlavou vešel do pokoje, byl jako tělo bez duše. Když zvednul hlavu a uviděl mě, rozzářil se mu na obličeji ten sladký úsměv, do kterého jsem se zamiloval. Potom se však zastavil a zaváhal. Nebyl si jistý, co ode mě může čekat. Ne! Tentokrát už nesmím udělat tu samou chybu! Rychlostí světla jsem se zvedl a běžel k němu. Objal jsem ho, jako nikdy předtím. Tentokrát to totiž nebylo to běžné kamarádské objetí. 

"Promiň" řekl jsem mu, když jsme své objetí povolili "Promiň, že jsem se včera zachoval jako zbabělec, už tě neopustím."

Nic neříkal, jen se usmál a věnoval mi polibek. Nechápu to, děje se to všechno tak rychle, že to ani nestíhám pobírat. Zamiloval jsem se. Ale je tu problém zvaný Ashton a Calum. Za žádnou cenu se o nás dvou nesmí dozvědět!